27. srpna 2022

KULIČKA - napsal Michal Hejna

„Ta kulička je moje, rozumíte? Moje. Tu bych nikomu nedal. Ani panu Vinšovi bych ji nedal, a to je můj největší kamarád ze všech kamarádů. Ani tomu bych ji nedal. Nikomu.
Tu kuličku mi dal tatínek. Tatínek mě měl rád a měl rád maminku a měl rád paní Literovou. Jednou na něj maminka křičela, ať se sbalí a táhne za těmi svými děvkami. Tomu jsem nerozuměl. Tatínek přeci neměl rád žádné děvky, tatínek měl rád jenom mě, maminku a paní Literovou. Maminka mi pak říkala, že teď budeme konečně šťastní, ale moc šťastná nebyla a hodně plakala. 

Tatínek, když odcházel, tak na maminku zakřičel, že je zvědavý, co si počne sama s tím imbecilem. Tomu jsem taky nerozuměl, maminka přece není sama, má mě.
Jednou jsem slyšel, jak říká maminka babičce, že mi asi dají papíry na hlavu. He he. Na to jsem byl zvědavý, ale nakonec mi na hlavu nikdo žádné papíry nedal.
Když mi bylo patnáct, našel jsem si konečně opravdového kamaráda, pana Vinše. Pan Vinš je srandovní kamarád, nechce si se mnou hrát nikdy venku a vždycky chodím jenom k němu domu. Vyprávím mu o tatínkovi a o tom, co jsem kdy dělal, a pan Vinš mě pak všude hladí a pak všude hladím já jeho a je nám dobře. Ale v pátek jsem hladit nechtěl a pan Vinš mi řekl, že kamarádi se vždycky musí hladit, jinak to nejsou opravdoví kamarádi a při tom mě držel a já jsem do něj trochu strčil a pan Vinš spadl na záda a srandovně na mě vyvalil oči a dělal takové srandovní zvuky, pan Vinš je srandovní kamarád, ale mě už se nechtělo si hrát a šel jsem domu.
Jenom se teď bojím, jestli se na mě za to pan Vinš nezlobí. Když jsem k němu včera šel, vůbec mi neotevřel, a ještě si oblepil dveře nějakou páskou. Tak doufám, že se na mě nezlobí. To bych mu možná i tu kuličku dal, aby se na mě nezlobil, víte?“
„Tak mi vám, pane Nováku, děkujeme za výpověď a tady to prosím podepište.“








Cvičení: Nespolehlivý vypravěč

K tomuto cvičení nás inspirovaly dvě knihy: Uzdravení Rose Gold Watsové od Stephanie Wrobel a Zkurvenej příběh od Bernarda Miniera.

První je vyprávění matky a dcery, kdy do poslední chvíle nevíte, která je „ta špatná", komu máte fandit a jak to celé dopadne.

Ve druhém případě Bernard Minier vypráví příběh šestnáctiletého Henryho, jehož přítelkyni někdo zavraždil. Postupem času přicházíme na to, že Henry není takový svatoušek, jak se stavěl na začátku.

Obě knihy používají techniku nespolehlivého vypravěče. Během vyprávění ve čtenáři začne klíčit nejistota a tím se zvyšuje napětí a potřeba číst dál. Kdo mluví pravdu? A jak to tedy doopravdy bylo?

Nespolehlivý vypravěč je vypravěč, jehož důvěryhodnost je ohrožena. Hlavním zdrojem nespolehlivosti jsou omezené vědomosti vypravěče, jeho osobní angažovanost a pochybný žebříček hodnot. Omezené vědomosti může mít mladý, teprve dospívající vypravěč či dítě. Pokud vypravěč nenávidí některou z postav, je osobně citově angažovaný. Nebo je vypravěčovo sdělení zabarveno pochybným žebříčkem hodnot, nebo má pochybné morální hodnoty.

Typů nespolehlivého vypravěče je několik. Může to být lhář, který záměrně zkresluje fakta, často aby zakryl své nevhodné, nebo dokonce trestné chování v minulosti. Tuto techniku ​ používá Vladimir Nabokov. Humbert Humbert, hlavní postava a vypravěč Nabokovy Lolity, vypráví příběh takovým způsobem, aby ospravedlnil svou fixaci na mladičké dívky a zejména jeho sexuální vztah s jeho dvanáctiletou nevlastní dcerou

Může to být například člověk typu klaun - vypravěč, který nebere vyprávění vážně a vědomě si hraje s konvencemi, pravdou a očekáváními čtenáře. Dalším typem je šílenec - vypravěč, který prožívá mentální obranné mechanismy (posttraumatické disociace a sebeodcizení nebo závažné duševní onemocnění, jako je schizofrenie nebo paranoia).

Může to být člověk svým způsobem naivní, třeba i dětský vypravěč. Nebo někdo jako byl například Forrest Gump - prostoduchá postava vypráví svůj životní příběh. Z jeho naivity plynou nedorozumění, která jsou divákům jasná: Apple je ovocnářská společnost, nebo tvrdí, že otec jeho milované Jenny se k ní choval dobře, aniž by pochopil, že nevhodné líbání a dotýkání svědčí o sexuálním zneužívání.

Nespolehlivý vypravěč může být také člověk se sklonem k přehánění a sebechvále, zkrátka někdo s pořádně nafouknutým egem. Já já já!

Nespolehlivý vypravěč nejčastěji hovoří v ICH formě.

Nespolehlivý vypravěč oddaluje odhalení až do konce příběhu. A někdy ani to ne. V některých případech nespolehlivost vypravěče není nikdy plně odhalena, ale pouze naznačena, takže čtenář se ptá, jak moc může vypravěči důvěřovat a jak si tedy příběh vyložit.

Pokud čtenář zjistí, že v předchozím vyprávění vypravěč zakryl nebo zkreslil důležité informace, takové odhalení nutí čtenáře, aby přehodnotili svůj úhel pohledu a mění celé vyznění příběhu. Nespolehlivý vypravěč spolehlivě udrží napětí a pozornost čtenáře a my si to vyzkoušíme!

Úkol: Napište příběh z pohledu postavy, která se čtenáře snaží přesvědčit o své pravdě. Snažte se, aby hlas postavy zněl důvěryhodně, ale zároveň dejte čtenáři vědět, že vše, co postava říká, nemusí být nutně pravda.

Vyberte si, jaký typ nespolehlivého vypravěče použijete. Může to být například někdo, kdo spáchal zločin a snaží se to zakrýt, nebo naivní dítě, které toho o světě ještě moc neví, nebo někdo, kdo vidí jen sám sebe a své problémy staví nade vše. Nebo někdo s psychickou poruchou. Nebo klaun, který nebere nic vážně. Je to jen na vás.



Zdroje: https://wikijii.com/wiki/Unreliable_narrator