31. srpna 2022

Les - napsali Vasil Janko, Simona Maňoušková a Sára Schejbalová

Ptačí orchestr 
Vasil Janko
Ticho. Z toho všeho řvaní, troubení, pískání a mluvení, bouchání a ječení, skřípání, řinčení, hučení a kdovíjakého různého rámusu města přijedete sem a… ticho. 
Samozřejmě jen na malý moment. Jen co si vaše uši utrápené metropolí rambajzu zvyknou na jemné nuance zvuků lesa, uslyšíte širokou škálu různorodých zvuků. Od ševelení teplého jarního větříku, který se prohání mezi stromy až po maličké tvory žijící v křoviskách. Uslyšíte ptáky.
Krásnou souhru pískání, houkání a skřekání která dohromady rozehrává úžasný orchestr. Kéž bych uměl poznat alespoň jednoho ptáčka podle zpěvu, ale bohužel, nepoznám. Datel! Toho poznám. Sice nezpívá, ale svým dunivým boucháním o strom přidává do lesní symfonie vlastním dílem.


Klid
Sára Schejbalová
Opřu se s tichým křupnutím kůry o mohutný strom. Větvičky mě lehce píchají do zad, ale tento nekomfort úspěšně nevnímám a zaposlouchám se do hlasité písně potoka blízko mě…
O čem asi tak naříká?
Dlaně mám ulepené od mízy a její aroma mě štípe slabě v nose. Ta větvička nějak moc píchá, že by tu rostl bodlák? Ach ne, to jsou jen mravenci a okusují mě jako sušenku. Najednou mezi stromy prokličkoval větřík a pohladil mě lehce po tváři.
Nevím, zda mám mít z tohoto výletu radost.



Přestávka
Simona Maňoušková
Nadechnu se pořádně z plných plic čerstvého vzduchu, a s výdechem semnou odchází veškerý stres. Sedím v chlupatém mechu a rukama jej pomalu hladím. V dáli tluče datel do suchého stomu. Jemné praskání kmenů prohýbající se v jemném vánku se rozléhá kolem do kola. Vůně smůli mi protančí kolem nosu. Ahh... Je tu klid, ten zasloužený klid.