Řekni heslo - napsala Veronika Štětková

Předsevzetí, že si každý den před usnutím zapíšu do deníku tři smysluplné věty o tom, co mě potkalo, neustále ohrožují různé nepříjemné věci typu nakupování, vaření, uklízení, praní, mama taxikaření nebo vyzvedávání zboží pro babičku. „Všechny domácí práce s radostí odkážu komukoliv, kdo si o ně řekne, značka spěchá!“ 

Švagrová mě přesvědčila, ať vyzkouším objednat nákup přes Košík, že jí to ušetří spoustu času. 

„Tak dobře,“ zadala jsem do objednávky, co jsem potřebovala: zelený chřest, kokosové mléko, pečivo, ovoce, koření, cukr, mouku, sůl a taky rybu, poprvé jen pár věcí na zkoušku.
Druhý den zazvoní někdo na zvonek před domem. 

„Ano, kdo je tam?“ „To je pani Štětková? Ach jo!“ pronese zklamaně mužský hlas ze sluchátka.

„Proč?“ divím se. 

„Čekal jsem, že to vezme někdo z dětí a zeptá se mě…“ 

„Na co?“ 

„No, přece heslo!“ 

„Jaký heslo?“

„Hovno kleslo,“ pronese hlas trochu nesměle. 

„Jo ták,“ začíná mi pomalu docházet. „Prosím, pojďte nahoru.“ 

Ten chlap by zasloužil kafe.
„Tu vaší poznámku u objednávky jsem ukazoval kolegovi, mám to i vyfocený v mobilu, koukejte,“ ukazuje mi na displeji: „Po zazvonění na domovní zvonek, můžete být dětmi vyzván k sdělení hesla pro otevření. Heslo zní:…“
Přepracovaná matka myslí přeci na všechny možné překážky. Pro dnešek mám víc, než tři smysluplné věty.

Zadání:
Napište krátký smysluplný a nejlépe vtipný příběh na téma JSEM PŘEPRACOVANÝ/Á.
Může to být monolog, dialog, vnitřní dialog...
V příběhu použijte:
Alespoň jednu číslovku.
Alespoň jeden název potraviny.
Alespoň jednu barvu.
Alespoň jedno zvíře.