Párkrát do roka sejde se celá rodina z matčiny strany, zpravidla sama v období vánoc či června, kdy mnoho příbuzných slaví narozeniny. Původně jsem se na sešlosti těšil, ale s přibývajícími rohy jsem si uvědomil nevraživou atmosféru akcí.
Babička nevynechá jakoukoliv příležitost opřít se do dědy, který většinou reaguje cynickým protiúderem. V nejednom případě se to vyvine v nepříjemnou hádku. Tyhle šarvátky dějí se takřka pořád ve velice krátkých intervalech, za jakékoliv příležitosti. Důvody jsou různé - od pootevřené ledničky po špatně prostřený servis.
U stolu pak krom naší rodiny zasedne lehce cholerický strýc, druhý, pro změnu lehce vyhořelý, teta frustrovaná z nepříliš kladného přijetí u prarodičů, a následně plejáda bratranců a sestřenic bud' to přechytralých, nafrněných, anebo prostě jen českých buranů.
Já jsem poté brán jako příliš fyzicky slabý a nezdatný což mi tedy moc nelichotí. Když pak celá rodina zasedne k svátečnímu obědu, proletí vzduchem nejedna nenápadná kousavá poznámka která nejen mě naruší komfort hostiny.
Korunu všemu dává druhá teta. Vždy mi přišla trochu jako podivín ale nikdy ne ve zlém. Vysoká s kudrnatými vlasy a lehce dětinským humorem.
Vše se změnilo v momentu pandemie, kdy propadla doslova hysterii. Přestala vycházet z domu a na vánoce zakázala rodině k babičce jet. I to bych ještě pochopil.
Začátkem letošního podzimu se bratránek ženil. Chtě nechtě, na svatbu musela. Byť v roušce a s dvoumetrovým rozestupem. Ke konci obřadu jsme se dali do řeči. V rozhovoru, který takřka okamžitě zamířil ke kovidu, se jen tak mimo řeč zeptala, jestli jsem očkovaný. Pokývl jsem, že ano. Vyděsila se. „Experimentální vakcínou?!“ Po několika minutách vyčítání jsem už jen čekal, kdy přijde na čipy Billa Gatese.
Ano, jsem podivuhodný, ale i přes mé nešvary a odchylky od normálu, strach, ve kterém musí žít ona, je podivností, kterou asi nikdy nepochopím a asi ani nepřekonám.
U stolu pak krom naší rodiny zasedne lehce cholerický strýc, druhý, pro změnu lehce vyhořelý, teta frustrovaná z nepříliš kladného přijetí u prarodičů, a následně plejáda bratranců a sestřenic bud' to přechytralých, nafrněných, anebo prostě jen českých buranů.
Já jsem poté brán jako příliš fyzicky slabý a nezdatný což mi tedy moc nelichotí. Když pak celá rodina zasedne k svátečnímu obědu, proletí vzduchem nejedna nenápadná kousavá poznámka která nejen mě naruší komfort hostiny.
Korunu všemu dává druhá teta. Vždy mi přišla trochu jako podivín ale nikdy ne ve zlém. Vysoká s kudrnatými vlasy a lehce dětinským humorem.
Vše se změnilo v momentu pandemie, kdy propadla doslova hysterii. Přestala vycházet z domu a na vánoce zakázala rodině k babičce jet. I to bych ještě pochopil.
Začátkem letošního podzimu se bratránek ženil. Chtě nechtě, na svatbu musela. Byť v roušce a s dvoumetrovým rozestupem. Ke konci obřadu jsme se dali do řeči. V rozhovoru, který takřka okamžitě zamířil ke kovidu, se jen tak mimo řeč zeptala, jestli jsem očkovaný. Pokývl jsem, že ano. Vyděsila se. „Experimentální vakcínou?!“ Po několika minutách vyčítání jsem už jen čekal, kdy přijde na čipy Billa Gatese.
Ano, jsem podivuhodný, ale i přes mé nešvary a odchylky od normálu, strach, ve kterém musí žít ona, je podivností, kterou asi nikdy nepochopím a asi ani nepřekonám.
