„Pane, viděl jste ho?“
„A koho?“
„No přece Harryho Pottera, byl tady.“
„Tady?, Tady někdo byl?“
„Byl, seděl hned vedle mě, to jste musel vidět. Měl ty svoje brýle, a jizvu na čele.“
„Já nikoho neviděl.. A kdo to vůbec je, ten Hary Fotr?“
„Vy ho neznáte?? Vy nevíte kdo je Harry Potter? Přece ten kouzelník.“
„Kouzelník?? Co to plácáš? A co by tady dělal nějaký kouzelník. A co vůbec chtěl?“
„No, to já vlastně nevím, on nic neříkal, jen seděl a usmíval se na mě.“
„Co to meleš za hlouposti? A kde je teda teď?“
„Zmizel, je to přece kouzelník, to on umí.“
„No tak hlavně, že už je pryč, a neotravuje tady. A ty taky neotravuj a hleď si svýho.“
Holčička ztichne a přestane se ptát. Jen v duchu si možná říká: „Aby ses nepos.., dědku jeden protivnej“.
