.jpg)
Ty, která vyrůstáš, dospíváš jako já… jako můj táta i děda.
Měníš se nepozorovaně dnem i nocí. Piješ a žízníš, mrzneš i taješ a větříš. Kolik toho pro nás trpíš.
Sluneční paprsky tě v létě spalují jak plameny pekelné a čerti se ti smějí.
Doufám, že stín se ukáže jak anděl z nebes a odpočinek tvé duši dá. Aspoň na chvíli ti uleví od bolesti. Klidu se ti však nedostane. Jsi tu navěky... a budeš stále.
Buduješ se, rosteš jak velká pevnost na vrcholku Branické skály. Stromy se nad tebou tyčí jak strážné věže v království. A jak plyne čas, tak padnou stromy, ale nové se zrodí. Chřadneš, hyneš stejně, až zřícenina z tebe zůstane. Než tě znova někdo vystaví do plné krásy a jinak. Tak pokračuješ cestou v nekonečném kruhu života.
Dnes na tvém panství žijí tři bratři.
Princové, pro které tvůj klín zůstane jejich rájem. Aspoň v mých očí. Já jsem jeden z nich.
