Loudavým tempem zakroutím klíčem od robustnych dveří, které hlasitě zaskřípou, a s povzdechem rovnám zboží z krabice do regálu. Staré radio, co bylo letmo slyšet, však zastavilo mé činění a mé srdce bolestně zasténalo. Tato píseň…
Stydlivě si hrála s pramenem svých vlasů, její tmavé oči, které měly tak magický nádech. Jako zakletý oceán se vyhýbaly těm mým. Její koutky úst svým nepatrným pohybem vytvořily ten nejsladší a nejhřejivější úsměv, který by rozmrazil každé ledové srdce na světě, a i to mé se neovládlo a poskočilo mi divoce až do krku.
“Opravdu se ti to líbí?” tázala se, její hlas se chvěl nervozitou. Daroval jsem jí srdečný úsměv a stiskl její ledovou dlaň.
Stydlivě si hrála s pramenem svých vlasů, její tmavé oči, které měly tak magický nádech. Jako zakletý oceán se vyhýbaly těm mým. Její koutky úst svým nepatrným pohybem vytvořily ten nejsladší a nejhřejivější úsměv, který by rozmrazil každé ledové srdce na světě, a i to mé se neovládlo a poskočilo mi divoce až do krku.
“Opravdu se ti to líbí?” tázala se, její hlas se chvěl nervozitou. Daroval jsem jí srdečný úsměv a stiskl její ledovou dlaň.
“Samozřejmě, nikdy jsem neviděl nádhernější fotografie, přísahám na svou smrt Sofie.”
Její oči nyní divoce hleděly do těch mých, plné radosti. Tiše se zasmála a můj svět byl o něco barevnější...
