"Sestro, pozvěte mi dalšího pacoše."
"Pane doktore, je to paní Smutná, trojka vlevo dole."
Beru si brýle a nové sterilní rukavice, roušku.
"Dobrý den."
"Dobrý den."
Paní Smutná je poměrně mladá, ale opravdu smutná.
"Udělejte si pohodlí, vypláchněte si prosím a otevřete ústa."
Nastavuji si výšku. Sahám po světle, ať je na to dobře vidět. Beru si zrcátko a šťourák.
"Tak se na to podíváme."
"Udělejte si pohodlí, vypláchněte si prosím a otevřete ústa."
Nastavuji si výšku. Sahám po světle, ať je na to dobře vidět. Beru si zrcátko a šťourák.
"Tak se na to podíváme."
A jéje, paní Smutná má kostkovanou sukni a nedopatřením se jí trochu povytáhla. Má hubené a dlouhé, opálené nohy. S chloupkama! Přepni, pomyslím si. Jsi profík. No jo, trojka vlevo dole opravdu už potřebuje vyrubat.
"To vás občas musí bolet, že?"
Žádnou odpověď nečekám, protože má pusu otevřenou.
"Hhhhm."
No jo ty její nohy, ještě se na ně opatrně podívám. Hm!
Tak a jdeme na to.
"Sestři. Připravte si 6 a půl."
Sahám po vrtačce a ruce se mi neklepou. Jde to jak po másle. A další pacient za mnou.
"Nashledanou, pane doktore. A děkuju."
"Nashledanou." Ale pro sebe si řeknu: "Já děkuju."
"Sestři. Připravte si 6 a půl."
Sahám po vrtačce a ruce se mi neklepou. Jde to jak po másle. A další pacient za mnou.
"Nashledanou, pane doktore. A děkuju."
"Nashledanou." Ale pro sebe si řeknu: "Já děkuju."
