Metafory - cvičení podle Reného Nekudy

René Nekuda

Přivonět si k benzínu je jako náraz nepozorného chodce do pouliční lampy.

Hašlerka vypadá jako utržený knoflík z dědova kabátu.

Podzimní vítr zní jako osamocený flétnista v orchestřišti, kdy ostatní čekají ve frontě na kafe.

Sebepoznání je jako pozvánka na sraz abiturientů po 30 letech, buď na něj půjdete nebo raději ne.

Bolest zubů je jako 10 vos na šunkovém chlebíčku hladového.

Noční bouřka je hořká jako kapky na kašel na jazyku dítěte.

Ranní slunce chutná jako právě narozené dítě z matčina lůna.

Hudba zněla těžce jako nákupní tašky donesené do bytu 6. patra bez výtahu.

Její hlas voní sladce jako pusa dítěte na babiččinu tvář.

Jeho chůze zní jako kapky deště bubnující na okenní římse.

(Johana Mertová)

Přivonět si k benzínu je jako se ocitnout na závodní trati.
Hašlerka vypadá jako ústní voda v pevném skupenství.
Podzimní vítr zní jako uvolněná hra na kytaru.
Sebepoznání je jako seznamování s novým nejlepším kamarádem.
Bolest zubů je jako mít v čelisti zapíchnutých sto jehliček.
Noční bouřka je hořká jako káva.
Ranní slunce chutná jako to nejlehčí a nejsladší čokoládový dort.
Hudba zněla těžce jako boty dopadající na dřevěnou podlahu.
Její hlas voní sladce jako jarní květy.
Jeho chůze zní jako obr kráčející po louce.
(Tereza Anna Polívková)

Přivonět si k benzínu je jako ochutnat trpké, bílé víno.
Hašlerka vypadá jako malý bouřkový mrak na obloze.
Podzimní vítr zní jako našeptávání jemného dívčího hlasu.
Sebepoznání je jako topení se v černočerné a hluboké tmě.
Bolest zubů je jako nůž zarývající se hlouběji a hlouběji do kůže.
Noční bouřka je hořká jako ranní káva bez cukru.
Ranní slunce chutná jako čerstvý, voňavý štrůdl od maminky.
Hudba zněla těžce jako šoupání skříně po dřevěné podlaze.
Její hlas voní sladce jako čerstvě rozkvetlá růže.
Jeho chůze zní jako kulhající stařec po rozbitém chodníku.
(Kristýna Kučmínová)

Cvičení podle Reného Nekudy.