METAFORY - NAPSALI ANIČKA BAREŠOVÁ, FRANTIŠEK TICHÝ, MICHAEL FREDERICK

Přivonět si k benzínu je jako ocitnout se ve světě, ve kterém nemáte, co dělat.
Hašlerka vypadá jako malá planetka ztracená ve vesmíru.
Podzimní vítr zní jako hlasy zemřelých promlouvající skrz ševelení.
Sebepoznání je jako topení se v hlubinách.
Bolest zubů je jako nepřetržité kopání do slabin.

Noční bouřka je hořká jako život sám.
Ranní slunce chutná jako nový start.
Hudba zněla těžce jako stín historie, který máme každý ukrytý v sobě.
Její hlas voní sladce jako čerstvě natrhané maliny.
Jeho chůze zní jako generál, co večer přebral.
Přivonět si k benzínu je jako otevřít okno a uvidět zelené nebe.

(Anna Burešová, 13 let)  

Hašlerka vypadá jako kovařík s vůní borovice.
Podzimní vítr zní jako pomalá písnička na housle.
Sebepoznání je jako zrcadlo, před kterém stojím nahý.
Bolest zubů je jako kladívko co právě udeřilo na kámen.
Noční bouřka je hořká jako skok do studené vody.
Ranní slunce chutná jako mléko při kocovině.
Hudba zněla těžce jako lokomotiva při rozjezdu.
Její hlas voní sladce jako skořice na palačince.
Jeho chůze zní jako nadskakující pražce při posouvání vagónu.
(František Tichý)

René Nekuda

Přivonět si k benzínu je jako pozvánka za volant auta.
Hašlerka vypadá jako kus ledovce, který roztaje v ústech.
Podzimní vítr zní jako větrný pytel na letišti.
Sebepoznání je jako rande se svým klonem.
Bolest zubů je jako tisíce nožů bodající do stejného místa.
Noční bouřka je hořká jako špatně natočené pivo.
Ranní slunce chutná jako vyprošťovák po párty.
Hudba zněla těžce jako hlas profesora na výšce.
Její hlas voní sladce jako čerstvě natrhané růže.
Jeho chůze zní jako klus poníka.

(Michael Frederick)  

Cvičení podle Reného Nekudy.