Oblečený v červeném od hlavy až k patě, kterému dominuje znak vzpínajícího se koně, znamená jen jedno – jsem fanouškem nejstarší a nejúspěšnější stáje, která nese jméno Ferrari po legendě motorsportu Enza Ferrariho. Fanoušci Ferrari jsou velmi vášniví a mají přezdívku „Tifosi“– ještě aby ne, když v Itálii je tým z Maranella modla a náboženství v jednom…
Míjíme Brno, Vídeň a míříme na okruh Red Bull Ring, kde se uskuteční devátý závod sezóny.
Přijíždíme ke trati a už mě překvapuje dokonalost pořadatelů. Čemu se vlastně divím? Vždyť formule 1 je o perfekcionalismu – pořadatelé nás navigují kde přesně zaparkovat a kam jít, auto za autem zaplňuje travnaté parkoviště v okolí Red Bull Ringu. Vcházíme na okruh a už si připadám jako Alenka v říši divů, a to závodní víkend ještě ani pořádně nezačal. Pouze absolvujeme prohlídku boxů a startovní rovinky. Samozřejmě nechybí fotky před garáží Ferrari, mobil se plní tak populárními selfíčky, které málokdy fotím.
Dále se dozvídám velmi důležitou věc, která se označuje jako „Green carpet“ – ulička, vyskládaná zelenými koberci, kde musí každý šéf týmů a jezdci projít během dne a fanoušci mají šanci získat podpisy a fotky s nimi. Zbytku své výpravy jen sděluji pro ně nepříjemnou zprávu: „Musíme být v pátek v 7 ráno před branami okruhu.“ Taťka s bratrem mě naštěstí už znají až moc dobře a ví, že tohle bude brzké vstávání… Kupuji časopis, který je speciálně vydaný pro VC Rakouska a v něm jsou připravená pole pro autogramy.
Je pátek 7 hodin ráno, okruh se otevírá a já mezi stovkami fanoušků jsem vpuštěn do zázemí okruhu, sledujeme volné tréninky formule 1 a jsem nadšený. Vidět monopost F1 na vlastní oči je něco neuvěřitelného. Zároveň sleduji pozorně hodinky a hlídám si čas, kdy podle programu jezdci Ferrari musí projít zmíněnou zelenou uličkou.
Když nadešla „hodina H“, vyrážím k zelené uličce a jsem v šoku – nečekal jsem tolik fanoušků se stejným nápadem. Chystám si časopis na stranu, kde je německý pilot Sebastian Vettel, čtyřnásobný šampion a „jednička“ Ferrari. Bohužel jsem od zábradlí až ve čtvrté řadě a rukou jsem schopen se natáhnout s problémy tak, aby někdo dokázal postřehnout v té kupě lidí právě můj časopis. Po několika jezdcích, kteří prošli, si uvědomuji, že mé šance na získání autogramu od Němce je mizivá.
Najednou ho v dálce vidím, jak přichází v týmovém oblečení Ferrari, fanoušci se začínají přeřvávat a snaží se získat fotku nebo podpis Sebastiana Vettela. Najednou mě ale probleskne hlavou… Všude okolo sebe slyším angličtinu a on je přece Němec. Marně uvažuji jak se svou znalostí němčiny, která se skládá z umění napočítat do pěti, slova „bitte“ (prosím) a „danke“ (děkuji) vytvořím něco, čím bych jezdce Ferrari přiměl, aby si mě v davu všimnul.
Přichází blíže, já se natahuji s časopisem a z plných plic zkouším: „Bitte Seb“ (prosím Sebe).
Během chvíle podepíše tři časopisy, pokračuje dále a vypadá to, že mám smůlu. Přesto ještě jednou zkouším: „Bitte Seb.“ A stane se z mého pohledu zázrak – Sebastian ve změti angličtiny uslyšel můj hrůzostrašný pokus o němčinu. Obrací se a dívá se, kdo to říkal, opět použiji stejnou frázi jako předtím. Němec se vrátí, šáhne do změti fanoušků a já cítím, jak mi bere můj časopis. Nevěřím vlastním očím, co se právě stalo. Sebastian Vettel podepíše můj časopis a vrací mi ho, já používám druhé německé slovíčko „Danke Seb“ (děkuji Sebe) a v duchu se modlím, že mi už dále v němčině nic neřekne. Sebastian Vettel se usmál a pokračoval vesele dále za svými povinnostmi, já jsem se mezitím snažil zpracovat, co se stalo.
Pochopil jsem to záhy, když se fanoušci v mém blízkém okruhu na mě podívali vražedným pohledem, proč zrovna já mám podpis a oni ne…
Vracím se za rodinou s úsměvem a jen popisuji, co se mi právě stalo. I když daný víkend Ferrari a Sebastian Vettel nevyhráli, ale skončili „pouze“ druzí, Němec mi nevědomky připravil zážitek na celý život, který vyprávím všem, kteří se mě zeptají na formuli 1 – aneb jak moje improvizace a odhodlání zajistila podpis pilota Ferrari.
Háčky a titulky k příběhu Michaela:
Jak získat podpis jezdce formule jedna
Jak němčina zajistila podpis pilota F1
Jsem v davu fanoušků, kteří mají jediný cíl, získat fotku nebo podpis Sebastiana Vettela, pilota Ferrari. Najednou ho v dálce vidím, jak přichází a začíná boj, který nemůže vyhrát každý. Vítězí improvizace.
Chystáte se na velkou cenu a chcete zlatý podpis? Nebo alespoň chcete vědět, jak se zlatý podpis ocitl u mé v kapse? Pak tedy vyražte na závody! Nebo si to jenom představte, tak jako já, když se mi splnil poprvé můj sen. To bylo tak. Vyjeli jsme na závody do Rakouska...
(František Tichý)
Jak němčina zajistila podpis pilota F1
Jsem v davu fanoušků, kteří mají jediný cíl, získat fotku nebo podpis Sebastiana Vettela, pilota Ferrari. Najednou ho v dálce vidím, jak přichází a začíná boj, který nemůže vyhrát každý. Vítězí improvizace.
(Michael Frederick)
Autogram s vůní benzinu
Konečně nadešel můj super víkend. Uvidím na vlastní oči závody Formule 1 na rakouské velké ceně.
Než vlastní závody začnou, davy fandů se tlačí, aby alespoň na chvíli zachytily odlesk svých hvězd a třeba ulovily i trofej.
Od hlavy k patě v červeném s typicky vzpínajícím se koněm na kšiltovce stojím na okraji davu a snažím se prodrat také já blíž ke svém idolu, Sebastianovi Vettlovi. Každý strká své časopisy a karty až pod nos světoznámému jezdci tak, že je div, že mu nevypíchnou oko. Všichni na něj mluví anglicky. Bitte, bitte, Seb. Vyjde to. Zřejmě jsem zanotoval na jeho strunu přesně. Zapátral, kdože to má snahu mluvit německy a už se natahuje po mém časopisu a vystřihne tam svůj autogram.
(Radana Vodičková)
