Moje kůže na té tvé, zavru oči a usmivam se do tvého ramene. Hladíš mě něžně po zádech a já svá ňadra pritisknu více na ty tvé, v touze spojit naše srdce, která bila hlasitěji než mé myšlenky. Tiše se zasmejes a hrejivý pocit zalije mé telo. Vtiskneš mi dlouhý polibek na celo, poté na tvář a i na nos a já se neudrzim a začnu se hlasitě smát. V ten moment mě tvé paže stisknou do náručí, však už k tobě nemůžu být blíže, než jsem teď. Ale to tě nezastaví a i tak tvé sevření sílí.Nemusíš se bat, nikam neodejdu. Schovaváš svůj obličej na mem krku a já si tajně přeju, abysme takto zůstaly navždy.
(Sára Schejbalová)
Ležíme tu vedle sebe, světla jsou utlumená a za okny je hluboká noc. Všechny tyhle momenty jsou trochu klišé. Filmaři s nimi šetří a v knihách jsou popsána pár větami. Ono to spojení dvou lidí, kdy je váš dech i tělo jedním, v tu chvíli rozdíly zmizí a vy jen tančíte.
Ten tanec je jen váš.
(Anežka Strnadová)
