Matka chystá snídani a během přípravy se nervózně líčí. Přichází její malátný syn Ota.
„Co tu děláš? Měl ses vyspat, máš ještě čas.“
„Jdu se vysprchovat. Vzbudilo mě, když jsem ponořoval trojúhelník do kapaliny a měl jsem spočítat podle vytlačené kapaliny délku odvěsny. Už mi hrabe - a to mi připomíná, že si musím přečíst seznam
Hrabalových děl.“
Z koupelny se ozývá v proudu vody: „Pábitelé. Postřižiny. Něžný barbar. Jo, a ta s tím Hanzlíkem...“
S ručníkem přes bedra vychází z koupelny: „Mámo, já jsem úplně namydlenej, nebo vymydlenej, já to nedám.“
„Hele, je to tvůj velký den, já to taky tak prožívala. Nasnídej se, bílou košili máš vyžehlenou a vem si palačinky s jahodovou marmeládou, tu máš rád. Kafe jsem ti zalila.“
„Mami, marmeláda je na košili!“ (Proběhlo jí hlavou, že by ho asi jindy seřvala, ale došlo jí, že i on se toho obává. Byla pyšná, jak to zvládla.) „Otí, máš ještě tu modrou, ta ti stejně víc sluší. A Oťas, nech už ten počítač a v klidu se nasnídej.“
„Buď klidná, mami, musím.“ (Vypadla wifina. Tím už ji nezatěžoval, viděl, že je na tom podobně jako on. Ale je dobrá, ocenil, když na sebe matka v rozčilení nastříkala omylem tátův Old Spice a jakoby nic se začala soukat do svých střevíců.)
„Tak, Otíku, tfuj, tfuj, tfuj. Zlom vaz a vykroč levou nohou.“
Nikdy mu nikdo neradil, kterou končetinu má jako levák používat. Ota poslechl. A svou naleštěnou botou vkročil do košíku s bioodpady, připravenými k odnesení. Prostě poslechl a přehlédl. Po naleštěné botě se rozlilo všechno a zápach hniloby zaplavil celé patro.
Třetí nehoda...
A tak Otík odmaturoval, jako asi 90 % studentů. Napoprvé.
