Paní učitelko, můj syn zastává názor, že inteligent se orientuje i v nepořádku.
Mamino, není schopný u psaní sedět rovně a pořád se vrtí.
Paní učitelko, sám to vysvětluje tím, že je kluk. A jako kluk potřebuje pohyb. A tak se vrtí.
Mamino, jeho písmo je děs a hrůza – kostrbaté, samá vlnka
Paní učitelko, on vám chce udělat radost krajkami na písmenkách.
Po vyčerpávajícím hovoru s učitelkou, který se nedobral rozuzlení, maminka odchází domů za synem.
Synku, jak to, že jsi nechal v předsíni rozházené boty?
Ale já jsem ti z nich vyskládal srdce.
Synku, kdo neuklidil ze stolu talíř a drobky, nechal otevřené dveře do baráku a u vrat rozházené rybářské náčiní?
Synek se otáčí od rybníka k mamince a s rozjařenou tváří volá
Paní učitelko, ale za tu chvíli už jsem ti chytil tři kapry....
Poučení: Občas ti, kteří nás nejvíce štvou, nám mají pouze nastavit zrcadlo.
