Poslední věta/odstavec knihy je jednou z jejích nejdůležitějších částí, může knihu zachránit, ale také ji naprosto potopit. Poslední věta či věty by měly způsobit, že čtenáři spadne brada a řekne si: „Pááániii…“ nebo „Aaach!“ a bude to chtít číst znovu nebo si bude žádat nášup!
U posledních vět by děj měl být ukončený, všechny dějové oblouky pěkně zakroužené. Poslední věta dílo zapečetí.
První a poslední věty z knih - vybrala Jana Bednářová:
1. Vladimír Škutina: Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu!
Konec: Dum spiro - spero - dokud dýchám - doufám. Jan Werich nedýchal.
2. Robert Vano: Fotka nemusí být ostrá
Konec: Moje mamina říkala, že i kdyby nic nebylo, bude vždy věřit, Ten, kdo věří, odchází z tohoto světa snadněji, protože ví, že putuje dál.
Začátek: Velký bratr Tě sleduje. Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.
4. Tereza Nagy Štolbová: Dcera padajícího listí
Podtitul: Příběh o duši, která přežila díky lásce
Začátek: Byla jsem ztraceným a zatraceným dítětem v čase babího léta a nádherně barevného listí podzimu.
Vejce a já – Betty MacDonaldová
- Mimo to, že se skopové dělá na česneku a že se dáma nikdy neškrabe na hlavě ani neplivá, naučila matka mé sestry a mne, že povinností ženy je dohlédnouti, aby její manžel byl šťastný v svém povolání.
- Pánem je slepice.
Kdokoli může dělat cokoli – Betty MacDonaldová
- Nejlepší na krizi bylo, že znovu sjednotila naši rodinu a poskytla mé sestře Mary ohromnou příležitost dokázat, že kdokoli může dělat cokoli, zvlášť naše Betty.
- Svěřila jsem se jí s tím podivným pocitem okouzlení a Mary řekla: „ty máš jenom pocit úspěchu, ale představ si, jak je mně! Zničehožnic se začaly splňovat mé velké lži!
Morová rána – Betty MacDonaldová
- Onemocnět tuberkulózou vprostřed života je, jako když se vydáte do města vyřídit spoustu naléhavých záležitostí a přejede vás autobus.
- Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.
Hoši od bobří řeky – Jaroslav Foglar
- Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem, jakým žijete vy a s vámi tisíce a tisíce jiných chlapců na světě.
- A všichni cítili, že to vše je jen předzvěstí mnoha dalších krásných příhod a dobrodružství, jež na ně čekají tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují barevné mraky, víte – tam někde daleko – daleko – tak velmi, velmi daleko…
Zelené pahorky africké – Ernest Hemingway
- Seděli jsme v úkrytu, který ndorobští lovci vybudovali z větví a haluzí na kraji lizu, a najednou jsme slyšeli přijíždět nákladní auto.
- „Jednou ti napíšu knížku a v té knížce to bude.“
Fiesta – Ernest Hemingway
- Robert Cohn byl kdysi na Princetonské universitě šampiónem střední váhy v boxu.
- „Není to aspoň pěkná představa?“
Lolita – Vladimir Nabokov
- Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.
- A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.
Löwensköldův prsten – Selma Lagerlöfová
- Vím dobře, že bývalo za starých časů hodně lidí, kteří nevěděli, co je to mít strach.
- Chudé děvče si věru musí rozmyslet pohrdnout dobrým místem.
Charlotta Löwensköldová
- Kdysi žila v Karstadu paní plukovníková; jmenovala se Beata Ekenstedtová.
- Mladý patron mohl proto využít Charlottina dovolení.
Anna Svärdová
- I když člověk může mít proti Thee Sundlerové to či ono, musí uznat, že to s Karlem Arturem Ekenstedtem uměla líp než kdokoli jiný.
- Co mu odpoví?
Paměti – Farah Pahlaví
- Srdce se mi sevře žalem, drásavým, stále živým, kdykoli si vzpomenu na ono lednové ráno roku 1979.
- Vím, že světlo zvítězí nad tmou a že Írán jako bájný pták Fénix znovu povstane z popela.
Jak krtek ke kalhotkám přišel – Zdeněk Miller/Eduard Petiška
- „Tady mě máte!“ volá krtek.
- „Ať ti slouží a hezky si je užij!“
První a poslední věty z knih - vybrala Anežka Strnadová:
Zelená míle - Stephen King
Stalo se to v roce 1932, kdy státní věznice byla stále v Cold Mountain. A bylo tam samozřejmě i to elektrické křeslo.
Každý musí umřít, neexistují žádné výjimky, to dobře vím, ale někdy - ach, Bože - je Zelená míle tak dlouhá.
Spad - František Kotlet
,,Říká se, že zrzaví lidi nemaj duši.”
Kouřili jsme, dívali se na vlajku třepotající se ve větru na pozadí černého kouře a bylo nám dobře.
Stopařův průvodce galaxií - Douglas Adams
Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.
"Prima. Tak se drž, chlapče, skočíme si něco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru."
Volání netvora - Patrick Ness
Netvor se zjevil těsně po půlnoci. Tak jak to netvoři obvykle dělávají.
Conor svoji maminku pevně držel. A tak ji konečně mohl nechat odejít.
451 stupňů Fahrenheita
Byla to rozkoš – pálit. Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění.
Na poledne… Až přijdeme do města.
Bílá nemoc
Mor je to, mor.
Robinson Crusoe
A Robinson vedl dlouho velmi spokojený, ale až do stáří pohnutý život.
Kdo chytá v žitě
Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.
Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet.
Alchymista
I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka.
„Už jdu, Fátimo, už jdu.“
Rozmarné léto
Mnozí odvážlivci, kdys se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným.
Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým.
