16. září 2022

Večer s Pepi Lustigem aneb jablko nepadá daleko od stromu - napsaly Nataša Richterová, Jitka Sova, Linda Hájková a Míša Čápová

Dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022

Potkala jsem se ve středu večer s lustigovskou energií a v hlavě mi rezonuje spousta podnětných myšlenek. 
O literatuře, o filmech, o tom, jak učit psát.
O postavách, které jsou vrstevnaté, jako cibule. A v průběhu příběhu odlupuju jednu vrstvu po druhé a odhaluju čtenáři charakter. 
O tom, že opravdu nejlepším způsobem psaní je představit charakter postavy v akci, protože to tak dělal Arnošt, učí to Dana, ale i Pepi takto přednáší svým studentům. O tom, že filmový jazyk se podobá spíše hudbě než literatuře. A pokud někdo přenáší literaturu na filmové plátno, musí postihnout spíše ducha díla nežli prostředí a repliky.
Zkrátka mi opět došlo, že je báječné být autorem! Nejen proto, že si můžu vymýšlet, ale protože literatura je jediná činnost, kdy jako autor znám nejhlubší tajemství člověka, o kterém píši.
Nataša Richterová



Na lekci dramaturgie jsem mohla poznat trochu té Lustigovské energie. Pan Lustig je úžasný vypravěč. 
Stránky notesu mám opět popsané všemi krásnými a nevšedními slovními obraty, které ten večer padly od vás všech. A to mě právě baví :)) 
Jsem ráda, že toho můžu být součástí.
Domů do Děčína jsem odjížděla nadšená a zároveň zklamaná, že jsem tam s Vámi nemohla kvůli spoji domů vysedávat déle. Ale budeme doufat, že to se příští rok změní a budu studovat v Praze :)) 
Jak by řekl pan Lustig: "Já to mám ráda".
Děkuji Ti za tyhle světy.
Linda Hájková



Uvědomila jsem si, že válka a holokaust byly strašlivé, že vypsat se z toho byl pro Arnošta Lustiga druh terapie. A zároveň - život jde dál. Arnošt má syna a vnoučata a ti už holokaust řešit nemusí.
Seminář byl zábavný, mnohokrát děkuji. 
Jitka Sova
💚



Seminář dramaturgie s Pepi Lustigem 14. září 2022


Na počátku bylo slovo. Spíše slova, spousta slov. Zajímavých, podnětných, inspirativních. Otevřela jsem proto v dobré víře notebook, že si vše poznamenám. Ale ouha, nemám nic, šlo jen poslouchat. Gejzír myšlenek, informací, fórků nelze jen tak zaznamenat, to se musí prožít teď a tady. Porušila bych vlastně sama pro sebe jedno z hlavních poselství celého semináře. Vměstnat do příběhu (rozuměj filmu) pocit, touhu a nevracet se do minulosti. K čemuž by při psaní poznámek jednoznačně došlo, protože kdo z vás zvládne tisíc úhozů za minutu? A ještě ke všemu s odkazem?
Ještě jednou moc děkuji, že se seminář dramaturgie uskutečnil a že jsem při tom mohla být. Máte skvělé nápady.
😊
Míša Čápová