Na kurzu píšeme bajky, které mají začátek, prostředek, konec a jasně napsané poučení. Mělo by
být jen jedno. Pokud jich máte více, vyberte to nejlepší. Poučením může být i přísloví.
Bajky mohou obsahovat poučení již rovnou v textu (bez vypsání na konci), pak mu říkáme jinotaj
(alegorie) a čtenář si na něj musí přijít sám.
Každá bajka má, stejně jako jiné texty, název (nadpis). Mnohdy jsou to postavy z děje (O slepé
kočce, O vráně a sýru).
Bajka může být napsaná formou prózy nebo veršovaná.
Ideálně by měla být vtipná, krátká, jasná a výstižná.
V bajce mohou vystupovat zvířátka, hmyz, stromy, rostliny, ožívat a mluvit věci (moderní bajka).
Bajka má emoce, jde na dřeň. Je satirická, emocionální nebo dramatická. Často kritizuje lidské
chyby a slabiny. Vždy nese sdělení.
V bajce se mohou potkat i nepravděpodobné dvojice či skupinky, ale čtenář by neměl přemýšlet,
jak se to mohlo stát, pokud to není pointou příběhu. Protože pak se nevěnuje ději. V každém
příběhu je třeba čtenáře ukotvit, aby mohl začít snít a příběh si představovat.
Přestože v bajkách mluví zvířátka, hmyz nebo věci, čtenář by měl věřit tomu, že se to mohlo stát.
Pozor na faktické chyby např. pávice nemá jasně zbarvená pera jako páv.
Žádné dlouhé vysvětlování, popisy a pocity. Výborně fungují dialogy.
V bajkách neplatí, že si na vlastnosti postav musí čtenář přijít sám. K vyjádření vlastností se
používají příměry: chytrý jako liška, hloupý jako ovce, rychlý jako lasička…
Psát můžeme od konce – od poučení, nebo ho nechat vyplynout až z příběhu. Pro mnohé je
snazší první varianta.
Bidpaj – staroindický mudrc (Pančatantra; indické bajky 3. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)
Jean de La Fontaine – Francouz, veršované bajky (17. st.)
Ivan Andrejevič Krylov (18. st.) – kritizuje politické poměry své doby pomocí příměrů;
Ivan Olbracht – O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (převyprávěné bajky Bidpaje)
Karel Čapek – moderní bajky kritizující společenské nešvary (Bajky a podpovídky)
Jiří Žáček - Bajky a nebajky pro malé i velké děti
