Položil jsem si otázku: Copak nejsou mezi tuzemskými diskžokeji žádné originální typy?
To přece není u tak kreativního národa, jakým je náš, možné! Je nutné hledat! Pustil jsem se do pátrání a najel stovky kilometrů. Navštívil nesčetně diskoték i v těch nejzapadlejších vískách a byl úspěšný. Existuje u nás ještě pár originálních diskžokejů a zde jsou.
DJ JEDLÍK je v průměru o dvacet kilogramů těžší než jeho křepčící kolegové a má to i „těžší“, neboť si spolu s gramofonovými deskami přináší na vystoupení minimálně pět kilogramů potravin různého druhu. Tento druh diskžokeje se dělí na dvě základní podskupiny – pořádný a nepořádný. Zatímco DJ JEDLÍK pořádný si stravu určenou ke konzumaci během vystoupení přináší ve speciální torbě nebo vaku, úhledně zabalenou v ubrouscích a papírových sáčcích, DJ JEDLÍK nepořádný stírá z pestrobarevných obalů desek sádlo se škvarky, či v horším případě vylízává z hitového singlu krémovou náplň zákusku, protože před odjezdem na program naházel desky i stravu do jednoho pytle.
Při volbě hudebního repertoáru vychází DJ JEDLÍK zásadně z dostupných údajů o váze hudebníků a zpěváků. Vůbec nehraje například skladby interpretů lehčích než šedesát kilogramů. Mezi jeho oblíbence patří třeba americký zpěvák Meat Loaf (150 kg) nebo kytarista Leslie West (140 kg). Popravdě by však tento DJ nejraději hrál celé večery pouze „těžkotonážní rock“. Pokud si chcete u diskžokeje JEDLÍKA objednat písničku na přání a nemáte po ruce nějakou pochutinu, pak si ušetřete kroky. Bude dělat, že vás nevidí. (Výjimku tvoří zvlášť kulaťoučké „buchty“, které v něm vzbudí další chuť k jídlu.) Mezi oblíbené slogany tohoto diskžokeje patří: „Dej 20 deka šunky, zahraju ti funky“, „Až vám pustím Zeppelin, zbaštím jeden hermelín“, „Stará vlna, nová vlna, z hospody je cítit srna“.
Tento DJ má většinou dobrosrdečnou povahu a na jevišti provádí tzv. statickou show: postává či pomalu přechází po scéně a pojídá zásoby. Někteří mladí a nezkušení diskžokejové JEDLÍCI se pokoušejí na jevištních prknech „silově“ tančit, skákat a jinak křepčit. Po několika probořených podlahách a vyúčtováních za opravy je ovšem nemístná tancechtivost opouští a i oni se uklidní.
Dalším zajímavým typem je DJ EXPERIMENTÁTOR. Od jedlíka ho rozeznáte okamžitě podle útlé, někdy až vyzáblé postavy, uštvaného pohledu a často i vnějších tělesných stop po experimentech, např. popáleniny různých stupňů, chybějící končetiny nebo skleněné oko. Tento diskžokej to má ve srovnání s jedlíkem mnohem složitější, neboť dnem i nocí přemýšlí, jak by svou diskotéku zdokonalil novými světelnými, pyrotechnickými a magickými efekty. Podle toho se také dělí na – DJ SVĚTLONOŠ, DJ PYROTECHNIK a DJ MAGIK .
DJ SVĚTLONOŠ přináší na scénu stále nové a nové reflektory, lasery a LCD obrazovky. Pózuje v záblescích stroboskopu, koulí po jevišti zrcadlové diskokoule a ve finále pak, napojen sám na 220 V, se světélkujícími vlasy bliká do rytmu očima. Nepřekvapí proto, že tito diskžokejové za čas velmi špatně vidí a přehrávají stejné desky mnohokrát za sebou.
DJ PYROTECHNIK pochází nejčastěji z řad studentů středních a vysokých škol chemicko-technologických. Ti nejlepší z nich mají za sebou praxi výzbrojních náčelníků v armádě, a tedy i dostatek speciálního materiálu.
Když si prohlížíte gramofonové desky diskžokejů tohoto typu, nejčastěji nalézáte tituly jako: „Super výbušné disco“, „20 dynamitových hitů“ nebo alba skupin Tear Gas (Slzný plyn) či Bazooka Joe (Pancéřová pěst Jožin).
DJ PYROTECHNIK přechází v průběhu programu od jednoduchých ohňových a kouřových efektů přes rozbuškovou půlhodinku až k finálním číslům typu imitace kobercové palby nebo hod pěchotní minou nášlapnou. Závěrem nutno dodat, že tento DJ mívá většinou pouze jedno jediné vystoupení – tzv. životní.
DJ MAGIK je nejčastěji urostlá, elegantně oděná osoba, které se nepodařilo prorazit na poli profesionální magie, nebo byla vyloučena z magických kruhů, protože v opilosti prozrazovala triky nekouzelníkům. Většinou má přezdívku jako: „Čarovná bedna“ nebo „Magický Alfons“. Hudební materiál se hemží samými nadpřirozenostmi, nejraději pouští písně jako: „Dálnice do pekel“, „Pojďte na slet čarodějnic“, „Lovci duchů“ apod.
Oproti jiným diskžokejům má velkou výhodu, že například závadu hudební aparatury odstraňuje poklepáním magické hůlky. Umí si vyčarovat králičí disko balet, a pokud se mu přijetí publika zdá chladné, dlouho neváhá a na létajícím koštěti odlétá na jinou štaci.
DJ JEDLÍK je v průměru o dvacet kilogramů těžší než jeho křepčící kolegové a má to i „těžší“, neboť si spolu s gramofonovými deskami přináší na vystoupení minimálně pět kilogramů potravin různého druhu. Tento druh diskžokeje se dělí na dvě základní podskupiny – pořádný a nepořádný. Zatímco DJ JEDLÍK pořádný si stravu určenou ke konzumaci během vystoupení přináší ve speciální torbě nebo vaku, úhledně zabalenou v ubrouscích a papírových sáčcích, DJ JEDLÍK nepořádný stírá z pestrobarevných obalů desek sádlo se škvarky, či v horším případě vylízává z hitového singlu krémovou náplň zákusku, protože před odjezdem na program naházel desky i stravu do jednoho pytle.
Při volbě hudebního repertoáru vychází DJ JEDLÍK zásadně z dostupných údajů o váze hudebníků a zpěváků. Vůbec nehraje například skladby interpretů lehčích než šedesát kilogramů. Mezi jeho oblíbence patří třeba americký zpěvák Meat Loaf (150 kg) nebo kytarista Leslie West (140 kg). Popravdě by však tento DJ nejraději hrál celé večery pouze „těžkotonážní rock“. Pokud si chcete u diskžokeje JEDLÍKA objednat písničku na přání a nemáte po ruce nějakou pochutinu, pak si ušetřete kroky. Bude dělat, že vás nevidí. (Výjimku tvoří zvlášť kulaťoučké „buchty“, které v něm vzbudí další chuť k jídlu.) Mezi oblíbené slogany tohoto diskžokeje patří: „Dej 20 deka šunky, zahraju ti funky“, „Až vám pustím Zeppelin, zbaštím jeden hermelín“, „Stará vlna, nová vlna, z hospody je cítit srna“.
Tento DJ má většinou dobrosrdečnou povahu a na jevišti provádí tzv. statickou show: postává či pomalu přechází po scéně a pojídá zásoby. Někteří mladí a nezkušení diskžokejové JEDLÍCI se pokoušejí na jevištních prknech „silově“ tančit, skákat a jinak křepčit. Po několika probořených podlahách a vyúčtováních za opravy je ovšem nemístná tancechtivost opouští a i oni se uklidní.
Dalším zajímavým typem je DJ EXPERIMENTÁTOR. Od jedlíka ho rozeznáte okamžitě podle útlé, někdy až vyzáblé postavy, uštvaného pohledu a často i vnějších tělesných stop po experimentech, např. popáleniny různých stupňů, chybějící končetiny nebo skleněné oko. Tento diskžokej to má ve srovnání s jedlíkem mnohem složitější, neboť dnem i nocí přemýšlí, jak by svou diskotéku zdokonalil novými světelnými, pyrotechnickými a magickými efekty. Podle toho se také dělí na – DJ SVĚTLONOŠ, DJ PYROTECHNIK a DJ MAGIK .
DJ SVĚTLONOŠ přináší na scénu stále nové a nové reflektory, lasery a LCD obrazovky. Pózuje v záblescích stroboskopu, koulí po jevišti zrcadlové diskokoule a ve finále pak, napojen sám na 220 V, se světélkujícími vlasy bliká do rytmu očima. Nepřekvapí proto, že tito diskžokejové za čas velmi špatně vidí a přehrávají stejné desky mnohokrát za sebou.
DJ PYROTECHNIK pochází nejčastěji z řad studentů středních a vysokých škol chemicko-technologických. Ti nejlepší z nich mají za sebou praxi výzbrojních náčelníků v armádě, a tedy i dostatek speciálního materiálu.
Když si prohlížíte gramofonové desky diskžokejů tohoto typu, nejčastěji nalézáte tituly jako: „Super výbušné disco“, „20 dynamitových hitů“ nebo alba skupin Tear Gas (Slzný plyn) či Bazooka Joe (Pancéřová pěst Jožin).
DJ PYROTECHNIK přechází v průběhu programu od jednoduchých ohňových a kouřových efektů přes rozbuškovou půlhodinku až k finálním číslům typu imitace kobercové palby nebo hod pěchotní minou nášlapnou. Závěrem nutno dodat, že tento DJ mívá většinou pouze jedno jediné vystoupení – tzv. životní.
DJ MAGIK je nejčastěji urostlá, elegantně oděná osoba, které se nepodařilo prorazit na poli profesionální magie, nebo byla vyloučena z magických kruhů, protože v opilosti prozrazovala triky nekouzelníkům. Většinou má přezdívku jako: „Čarovná bedna“ nebo „Magický Alfons“. Hudební materiál se hemží samými nadpřirozenostmi, nejraději pouští písně jako: „Dálnice do pekel“, „Pojďte na slet čarodějnic“, „Lovci duchů“ apod.
Oproti jiným diskžokejům má velkou výhodu, že například závadu hudební aparatury odstraňuje poklepáním magické hůlky. Umí si vyčarovat králičí disko balet, a pokud se mu přijetí publika zdá chladné, dlouho neváhá a na létajícím koštěti odlétá na jinou štaci.
