(popis očima kočky)
Zbudil mě nějaký zvuk. V pokoji je ještě šeru a páníčci pořád spí. Protáhnu se. Jdu se podívat do misky. Zase je prázdná. Oni mě snad chtějí nechat vyhladovět.
Moc dobře vím, co na ně funguje.
Tahám zuby za světýlka, co mají připevněné kolem televize. Však je tam dali jen kvůli mně. Nezabírá to. Mrskám ocasem za strany na stranu a zachytávám o světýlka.
Hele, už se jeden z nich probouzí. Neprobudil se, jen se přetočil na druhý bok.
Přidávám na intenzitě. A, už. Zas budou chtít, abych přestal, ale já se nedám. Vždy zvítězím.
Buzení hodinu před budíkem
(dialog s podtextem)
„Vstávej. To neslyšíš ten rámus, co dělám.“ „Tak už se probuď. Mám hlad.“
„Necháš toho. Dolů.“
„To je zas to tvoje dolů“ „Já mám hlad.“
„Dolů!“
„Jsem tady a mám hlad.“
„Dolů. Ještě nemáš nárok. Ještě není sedm.“
„Já nepřestanu. Mám hlad a ty mi dáš najíst.“
„Přestaň!“
„Nepřestanu.“
„Tak já jdu, ale pak už mě necháš vyspat.“
„Zase jsem vyhrál.“
Buzení hodinu před budíkem(dialog s podtextem)
„Vstávej. To neslyšíš ten rámus, co dělám.“ „Tak už se probuď. Mám hlad.“
„Necháš toho. Dolů.“
„To je zas to tvoje dolů“ „Já mám hlad.“
„Dolů!“
„Jsem tady a mám hlad.“
„Dolů. Ještě nemáš nárok. Ještě není sedm.“
„Já nepřestanu. Mám hlad a ty mi dáš najíst.“
„Přestaň!“
„Nepřestanu.“
„Tak já jdu, ale pak už mě necháš vyspat.“
„Zase jsem vyhrál.“
