Proč zrovna v planetáriu? Arnoštův odkaz humanismu má za úkol směřovat ke hvězdám, aby zářil spolu s nimi ve vesmíru!
Výstava byla vymyšlena jako součást doprovodného programu českého předsednictví v Radě EU a představuje Arnošta jako neskonalého humanistu. V jejím rámci byly použity aforismy z jeho knížek, rozhovorů a esejí.
Eva nám vysvětlila, že se jedná vlastně o příběh ve třech kapitolách, který má vést k zamyšlení, jak rozsáhlá existuje propast mezi vědeckým pokrokem a pokrokem humanistickým.
Nesmíme zapomínat, že humanismus je v našich rukou, je obnovitelným zdrojem. Musíme jej tedy obnovovat, pečovat o něj a pracovat s ním, jelikož i samotnému Arnoštovi záleželo na tom, jaký svět si vytváříme.
Udivil nás jen na zemi položený koš s cibulí. Vše nám však došlo při pohledu na citát : "Problémem civilizace je, že narůstá pomalu, milimetr po milimetru, a její tenkou slupku můžete seškrábnout za týden, za měsíc. Je snadnější ničit než rozšiřovat civilizaci, stejně jako je snadnější najít nepřítele než přítele."
Arnoštova slova jsou stále živá, zvláště v době, kdy několik stovek kilometrů od našich hranic zuří válka a jsou páchány válečné zločiny. Ano, člověk je zvíře, které se musí dennodenně polidšťovat!
V květnu výstava doputuje do Prahy a věřím, že rozsvítí humanismus ve všech českých srdcích!
