„No, to je nejnovější trend, podívejte se na toho Šéfa v televizi, ten jiné nekupuje“ hlaholil řezník. Tak, tak, proto je trochu dražší- ale za to kvalitka“.
Kdybys věděla babo, jak po tom lezly červy… Noční koupel v hypermanganu a je vystaráno, jen to oschlý už se nechce nacucat.
„A co vám, mladíku, čtyři párečky, samozřejmě. Teď ráno vytažený z udírny!“ A třikrát omytý octovou vodou, už ani čokl je nechce žrát, chechtal se v duchu.
„A hořčičku dáme kremžskou, bez té by vám ani nechutnaly!“ Řekl výjimečně pravdu.
„Další, prosím- co pro vás? Šest klobásek, tyhle myslivecký? Ano pane, jen divočák a trocha jeleního!“ A chcíplá ovce, ale to ty bambulo přes to koření nepoznáš. Jestli se stláskáš o víkendový grilovačce ještě nějakou dobrotou od konkurence, tak stejně nepoznáš, po čem ses posral !!!
„Paní s pánem, prosím? Ano kilečko kýty, šup s tím na váhu…“ váha se zhoupla se slabým třičtvrtě kilem na celou.
„Máme to kilečko a deset deka, můžu to tak nechat? Děkuji jste velmi laskavi! Jistě, dále půl kila kuřecích stehenních řízečků- dneska ráno je přivezli!“ Hlavně s nima moc nehýbat, ten smrad jde až nad sklo chlaďáku a rychle zauzlovat do pytlíku.
„Dám vám to do dvou sáčků, aby vám ta šťávička nevytekla do tašky. Ne, neděkujte, já už jsem zkrátka takovej!“
Neznám vás, z města nejste, než dojedete domů a vybalíte to, nebude se vám chtít jet už zpátky to vracet. A kdyby:
„No mladý pane a paní, jak dlouho jste to měli v teple? To se nemůžete divit, že to pracuje!!!“
Ale moment, co to, co to vytahujou za kartičku? A do prdele, Česká Obchodní Inspekce.
„Ale to bude nedorozumění, asi jsem se podíval na váhu z úhlu a to kuřecí je čerstvý- no takhle mi to přivezli! Přísahám! No ano jsem tu ve městě jediný. Od rána do večera v chladu, mokrý ruce, vždyť já to nedělám pro sebe! Co by tu ty lidi jinak jedli? Zneužití postavení? Správní řízení ? Až sto tisíc pokuta??? Dělejte jak myslíte. Ale já! Já si to stejně vyberu!“
„A hořčičku dáme kremžskou, bez té by vám ani nechutnaly!“ Řekl výjimečně pravdu.
„Další, prosím- co pro vás? Šest klobásek, tyhle myslivecký? Ano pane, jen divočák a trocha jeleního!“ A chcíplá ovce, ale to ty bambulo přes to koření nepoznáš. Jestli se stláskáš o víkendový grilovačce ještě nějakou dobrotou od konkurence, tak stejně nepoznáš, po čem ses posral !!!
„Paní s pánem, prosím? Ano kilečko kýty, šup s tím na váhu…“ váha se zhoupla se slabým třičtvrtě kilem na celou.
„Máme to kilečko a deset deka, můžu to tak nechat? Děkuji jste velmi laskavi! Jistě, dále půl kila kuřecích stehenních řízečků- dneska ráno je přivezli!“ Hlavně s nima moc nehýbat, ten smrad jde až nad sklo chlaďáku a rychle zauzlovat do pytlíku.
„Dám vám to do dvou sáčků, aby vám ta šťávička nevytekla do tašky. Ne, neděkujte, já už jsem zkrátka takovej!“
Neznám vás, z města nejste, než dojedete domů a vybalíte to, nebude se vám chtít jet už zpátky to vracet. A kdyby:
„No mladý pane a paní, jak dlouho jste to měli v teple? To se nemůžete divit, že to pracuje!!!“
Ale moment, co to, co to vytahujou za kartičku? A do prdele, Česká Obchodní Inspekce.
„Ale to bude nedorozumění, asi jsem se podíval na váhu z úhlu a to kuřecí je čerstvý- no takhle mi to přivezli! Přísahám! No ano jsem tu ve městě jediný. Od rána do večera v chladu, mokrý ruce, vždyť já to nedělám pro sebe! Co by tu ty lidi jinak jedli? Zneužití postavení? Správní řízení ? Až sto tisíc pokuta??? Dělejte jak myslíte. Ale já! Já si to stejně vyberu!“
