 |
| Falknov Calling, Filip Rokyta alias Dr. Filipitsch |
Pokuste se o podobné kraťásky ze svého života a ze svých ulic. Text musí být s pointou a maximálně na deset dvanáct řádek.
Právě na ukázkách z knížky FALKNOV CALLING se přesvědčíte, že to jde.
PRAHA
Anna Vocelová
Komenského náměstí II.
Anna Vocelová
Komenského náměstí II.
Má osmiletka na zdejším gymnáziu končí. Odmaturovala jsem. Uf. Ale jak? Jedna, jedna, tři, tři. Jedno překvapení za druhým, všechno naruby. Zatímco k jedničce z matematiky mi stačilo znát Pythagorovu větu a rovnice o dvou neznámých, trojku z češtiny mi přihrála meziválečná poezie a neláska naší češtinářky. Já, která jsem neměla na vysvědčení z mateřského jazyka nikdy nic jiného než výbornou, mám na maturitním vysvědčení trojku. Asi abych moc nezpychla.
Rooseveltova III.
Se svou o dva roky mladší sestrou B. jsme se kočkovaly jako Tom a Jerry. Zatímco já jsem ji vytáčela různými posunky, ona mě rovnou fyzicky napadala. Na zranění z blbnutí jsme si fifty fifty. Zatímco já jsem díky ní přišla v první třídě o kus zubu při pádu ve vaně, ji zdobí od osmi let na čele jizva utržená při nárazu na pelest postele. Seděla jsem na posteli, pošklebovala se jí, a když se proti mně rozeběhla, jako Jerry jsem ucukla. Ji bohužel zradil zákon setrvačnosti.
PRAHA
Zuzka Kratochvílová
Holandská I.
Zuzka Kratochvílová
Holandská I.
Tady jsem strávila svých prvních pět let života. S babičkou Světluškou, dědou Pepou, mamkou a taťkou. Taťka doma moc nebyl, buď byl v práci, nebo na stavbě. Chystal nám nové bydlení. Mně se od babičky s dědou stěhovat nechtělo, ale mamka říkala, že je to třeba. Že už takhle má táta svatozář, že to tak dlouho s babičkou vydržel.
Holandská II.
Když má taťka volno, tak nás mamka pošle spolu na procházku. Jenže chození nás po chvilce nebaví, tak si táta koupí časopis a čte si. Já si mám hrát. Objevila jsem berušku na chodníku. „Můžu jí zašlápnout?“ „To ať tě ani nenapadne!“ Křup. Dostala jsem od táty prvně na zadek.
U Stírky I.
Před naším novým domem stála stará barabizna. Byla památkově chráněná, tak se nesměla zbourat. Rodiče nám zakázali se k ní přibližovat, proto nás tolik lákalo ji prozkoumat. S Míšou od sousedů jsme jednou vlezly dovnitř. Všude tma a smrad a podivné zvuky. Kluci říkali, že tam bydlí mrtvoly. Já jsem žádnou neviděla, ale krys tam bylo tolik, že si mi i jedna sedla na švihadlo. Vyběhly jsme s jekotem. Dovnitř nás už nikdo nedostal. Za rok stavbu zbourali.
U Stírky II.
Mamka mě prvně bere ke kadeřnici. Prý mi to jen trochu zkrátí, aby mi to v první třídě slušelo. Jdeme do nejbližšího kadeřnictví na Stírku. „Je to tam levné, protože tam stříhají učnice,“ říká mamka. Cestou domů potkáváme mého kamaráda ze školky. Ukazuje na mě prstem a směje se, že vypadám jako kluk. Pláču a odmítám jít do školy. Ke kadeřnici pak nejdu dalších 12 let.
Malkovského
Konečně bydlím sama se svým přítelem. Vracíme se z vánočního večírku jeho firmy. Je poněkud společensky unaven, tak ho podpírám a on si drží igelitovou tašku před obličejem. Odemykám vchodové dveře paneláku, když v tom po nich sjíždí většina obsahu žaludku mého milého. Ta menší část je v igelitce i s jeho brýlemi. Za trest mu je nasazuji, což je mu vcelku jedno. Vyjíždíme výtahem do posledního patra. Po ledové sprše a uložení pacienta do postele se vracím umýt vchodové dveře, výtah i chodbu. Skorotchyně mi teď říká, že už se můžu vdávat.
Oblouková
Stěhovali jsme se sem 3 a postupně nás bylo 5. Dům byl plný smíchu, radosti a dětského křiku. Ze dne na den se vše změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Zůstali jsme čtyři a smích a radost vystřídal pláč a smutek. Nic ale netrvá věčně, proto je nás teď šest a veselo je tu ještě víc než původně. A co se nezměnilo? Doteď tvrdím, že mě odsud ponesou nohama napřed. Proč? Protože tohle je domov, který jsme si vytvořili s láskou.
 |
| Falknov Calling, Filip Rokyta alias Dr. Filipitsch |
V řeznictví
Martin Jakubík
S maminkou a bráchou jsme každý pátek chodili na nákup. Byli jsme malí kluci, takže si s námi maminka po cestě hodně užila – zvlášť s bráchou - obíhal všechny sloupy v podloubí, musel sáhnout na všechny výlohy a nahlédnout do odpadkového koše. Ve frontě na maso pak neustále do šťouchal pána před námi, protože čekal, že nás pustí. A pak to přišlo. Obchodem se začal linout zápach, který sem tutově nepatří. Rázem se fronta za námi a částečně před námi vylidnila a my jsme byli na řadě. Brácha to vyřešil po svém.
S maminkou a bráchou jsme každý pátek chodili na nákup. Byli jsme malí kluci, takže si s námi maminka po cestě hodně užila – zvlášť s bráchou - obíhal všechny sloupy v podloubí, musel sáhnout na všechny výlohy a nahlédnout do odpadkového koše. Ve frontě na maso pak neustále do šťouchal pána před námi, protože čekal, že nás pustí. A pak to přišlo. Obchodem se začal linout zápach, který sem tutově nepatří. Rázem se fronta za námi a částečně před námi vylidnila a my jsme byli na řadě. Brácha to vyřešil po svém.
JABLONNÉ V PODJEŠTĚDÍ
Bohuslava Kopřivová
„Jé, ty se máš. Dostala jsi nový kočárek s panenkou?“
„No, to se tedy nemám, taková nána a samý kraječky kolem. Já chtěla kopací míč, abych mohla hrát s klukama fotbal.“
„Tak, když se ti kočárek tak nelíbí, tak ho pusť tady z kopce dolů.“
Tak jsem ho pustila.
Máchova ulice II
"Holky vezmeme si šumák a budeme soutěžit, kdo udělá větší plivanec na zem."
Vyhrála jsem.
Máchova ulice III
"Máš pěknou blůzu."
"Pěknou? Je po mrtvé tetě."
Doma
Tereza Vaňková
Bylo mi čerstvě osmnáct. Konečně jsem nemusela jet na rodinnou dovolenou. Po celém dni euforie, že si konečně mohu dělat, co a jak chci a nikdo mi do toho nekecá, jsem dostala skvělý nápad. Pustím si horor.
Tereza Vaňková
Bylo mi čerstvě osmnáct. Konečně jsem nemusela jet na rodinnou dovolenou. Po celém dni euforie, že si konečně mohu dělat, co a jak chci a nikdo mi do toho nekecá, jsem dostala skvělý nápad. Pustím si horor.
Byla půlnoc, všude byla tma a já jsem se bála dojít si byť jen na záchod. Horor jsem sice dokoukala, ale spát do ložnice jsem neodešla. Tu noc jsem spala v obýváku s pejskama. Od té doby už v osamoceném baráku o půlnoci na horory nekoukám.
