Mistrovo poučení - zprostředkoval Ondřej Neff

Mistrem je Arthur Machen (1863-1947), Lovecraftův předchůdce v oboru literárního hororu V rozhlase teď mají sérii děsuplných povídek od světových autorů a zařadili i Machenovu povídku Změna.
Poslechněte si ji, je to na půl hoďky. Zaujala mě po stránce stavby povídky. Ve všech literárních workshopech do kterých jsem se zapletl, jsem pranýřoval a odmítal stavební princip, kterému říkám „čáry máry fuk“. 

Je to nevykořenitelný mor. Funguje tak, že autora napadne geniální nápad. Třeba že je ve špajzu Marťan. Takže napíše povídku, jak babička upekla bábovku a zaběhl se pes a přišel Franta odvedle, tohle plácání se táhne a na konci se dozvíme, že je ve špajzu Marťan. 

To je princip „čáry máry fuk“. 

Vždycky jsem nabádal, stavět povídku tam, že hned v prvním odstavci se najde Marťan ve špajzu a co pak z toho plyne, jak ovlivní babiččinu bábovku, co má společného se psem a jak s ním vyjde Franta od vedle. OK, to je klasika.
Machenova povídka mě zaujala tím, že ve své podstatě JE TAK TROCHU „čáry máry fuk“. Zavede nás do přímořského letoviska, prázdniny tam šťastně tráví tři početné rodiny. Žádný Marťan na začátku, naopak, totální idyla. 

Je to stavěno jako Ravelovo Bolero – zprvu klídek, postupně trochu rozruchu a na konci zvukový masakr s hýkáním velbloudů. 

Tak Machen: klídek, první znepokojení – chůva děti je snědé pleti (dnes v tom vidíme skrytý rasismus), následně se ukáže, že lidé ve vesnici nechávají přes noc rozsvíceno, pokračuje výlet do skalních jeskyní a... nastává masakr se vším všudy. Jak ale to zařídit, aby laskavý čtenář přežil tu první idylickou čtvrtinu?

Machen si vypomůže úplně rekvizitou, papírem se zapsanými nesmyslnými slovy složenými jen ze samohlásek. Ten papír pak v příběhu nehraje žádnou roli (v závěru ho najdou zahozený v jeskyni, ale to už hrůza jede na plné pecky), to je jen návnada pro čtenáře, aby začal číst a čekal, kdy přijde další záhada (snědá dívka) a pak další (rozsvícená okna) a potom už to jeden samospádem s kopce. 

Je to trik. Je to OBEJITÍ zásady „čáry máry fuk“ tím, že z toho „fuk“ vezmu motiv, stopu, náznak – a vrazím ji do prvního odstavce.
Zkrátka, ten háček na sumce MUSÍ být už na začátku. Toť tedy poučení od Mistra.