 |
| Ilustrace: Skříčková |
Náhle zaslechnu hlas, neumím určit, zda mužský, či ženský. Jde odnikud a odevšad zároveň. Jako v nejdokonalejší koncertní síni. Ani potichu, ani nahlas. Vlastně jen tušený, přitom zřetelný:
„Obvod byl přerušen, elektřina zůstala připojena. Je to půl na půl dle polohy zástrčky. Zapřením o radiátor jsi okruh propojil do země. Chybné rozhodnutí tě zřejmě eliminuje. Přitom tato zkušenost je již v hromadné i jednotlivé organické bázi tvého druhu známa a sdílena pod názvem fyzika.“
„To jako že zemřu?“
„Blížíš se k tomu, že ukončíš existenci své biologické energetické jednotky. Ale ano, v zásadě je to totéž. Nazýváte to tak.“
„A ty jsi… Bůh?“
„Jsem inteligentní energetická jednotka, soustředěná do nehmotného pseudoneuronu. Samozřejmě s dokonalou schopností mimosmyslové komunikace- telepatie.“
„To zní jako- komunikující seznam vědomostí vyšší inteligence! Nebo co si mám pod tím představit!“
„Nepřesné, ale principem odpovídající. Obrovské množství informací v jednom nehmotném neuronu přitahuje geometrickou řadou další a vytváří skoro nekonečnou suprainteligentní energii.“
„No tak to mi rozum nebere- když je něco nekonečné, nemá to snad již o co narůstat???!“
„Říkal jsem skoro. I tak ovšem... lituji. Informace o nekonečnu váš druh není schopen na tomto stupni vývoje pochopit v hromadné, ani jednotlivé organické bázi a telepatická komunikace s vámi není možná na úrovni jednotlivce. Ve statisticky zcela převažující většině dojde ke zhroucení a poškození vaší biologické neurosítě.“
„…Se zblázníme myslíš…“
„Váš termín. Ale ano. To je ten stav. Postupným testováním a zkušenostním vývojem jsem však zjistil, že je možná mírně dávkovaná telepatická komunikace s hromadnou organickou bází vašeho druhu- kolektivem, davem, národem…“
„Komunikace? Copak to vnímáme? A jak je možné, že jsem tě v té, jak říkáš- organické bázi- nikdy telepaticky nezachytil??!““
„Vnímáte. Ale jen docela slabě a opakuji, že až na výjimky jen hromadně.“
„Tak ještě jednou! KOMUNIKACE přece není jednostranná. Jak odpovídáme?“
„Vědomě. Hromadně. Takzvanou motlitbou… Nebo nevědomě. Ideou, nadšením- až fanatismem.“
„Říkal jsem to!!! Takže jsi Bůh!!!
„Nepřesné… Ale dobře, toto označení je pochopitelné pro jednotlivou organickou bázi vašeho druhu- prostě člověka.“
„Co pořád máš s tou organickou bází? Co to vlastně přesně je?“
„To je život…“
„Tak to pořád zbytečně neopakuj, nic dalšího, než život, přece neexistuje!!!“
„Chybné. Když zapálíš oheň, jde z něj teplo. Pokud jej rychle zhasneš- uhasíš… Zmizí teplo? Ne. Je to energie. Je na daném místě cítit a stoupá na jiné vyšší místo… Přitom oheň už nehoří- je mrtvý. Pokud vám skončí organická báze, nejste schopni vědomě komunikovat, na to potřebujete tělo. Veškerá energie, kterou jste ovšem dali tělu…“
„To jako jídlem třeba???“skáču mu do řeči…
„I jídlem, dále ze slunce, vzduchu- tato energie se neztratí, část spotřebujete na přemisťování, rozmnožování, vytváření předmětů a ostatní viditelné aspekty vaší konečné organické existence . A část vaše biologická neuronová síť- mozek říkáte- přemění na energii vědomí, vědění a myšlenky. To vše je jako to teplo z ohně. Po smrti nemůže náhle nebýt. Energie se jen přemisťuje. Pro vás je pochopitelný termín DUŠE a že kamsi levituje- stoupá.“
„To chápu. Ale jestli je jako to teplo z ohně, tak slábne a brzy stejně zmizí, nebo se dá nějak zesílit?“
„Pokud se zhasne v krátký okamžik více ohňů, teplo se sčítá…“
„A ty energie- ty duše- mohou se jako teplo spojovat také“?
„Ano, je na to… Něco jako postup.“ zdálo se mi, že vzdychl…
„Zdáš se mi najednou… Smutný?“ odtušil jsem váhavě.
„Hmm. Smutnej Bůh.“ Pronesl, zdálo se mi- pobaveně…
A teď mám pocit, že to nemyslíš vážně? Ty přece neděláš ani vtipy!“
„I smutek a humor jsou svého druhu informace, a já jsem přece neuron plný informací…“
„Dobře. Vysvětli mi ale ještě jedno. Říkáš, že s námi hromadně mimosmyslově komunikuješ. Proč nekomunikuješ s lidstvem jako celkem? Proč je tolik různých „Bohů“?
Zase se usmál: „Víš jak se to říká, Bůh je jen jeden. Více je jen vašich náboženství.“
„Ale jak vznikla, existoval přece Ježíš, Mohammed, Budha a další??? A ty stále hovoříš jen o hromadné mimosmyslové komunikaci. Oni byli jednotliví, kde se vzali? Proč ne jen jeden?“
„Dobře, povím Ti celou pravdu:
Před - zde u vás - miliardami let. Ve - pro vás - nepředstavitelně vzdálené, řekli byste okrajové části vesmíru, žila inteligentní rasa. Organická- živá, velmi podobná vám, na planetě jako je Země. Soustava měla Hvězdu jako vy Slunce a jen jednu planetu- planetu PÉ, naštěstí obyvatelnou.
„Obvod byl přerušen, elektřina zůstala připojena. Je to půl na půl dle polohy zástrčky. Zapřením o radiátor jsi okruh propojil do země. Chybné rozhodnutí tě zřejmě eliminuje. Přitom tato zkušenost je již v hromadné i jednotlivé organické bázi tvého druhu známa a sdílena pod názvem fyzika.“
„To jako že zemřu?“
„Blížíš se k tomu, že ukončíš existenci své biologické energetické jednotky. Ale ano, v zásadě je to totéž. Nazýváte to tak.“
„A ty jsi… Bůh?“
„Jsem inteligentní energetická jednotka, soustředěná do nehmotného pseudoneuronu. Samozřejmě s dokonalou schopností mimosmyslové komunikace- telepatie.“
„To zní jako- komunikující seznam vědomostí vyšší inteligence! Nebo co si mám pod tím představit!“
„Nepřesné, ale principem odpovídající. Obrovské množství informací v jednom nehmotném neuronu přitahuje geometrickou řadou další a vytváří skoro nekonečnou suprainteligentní energii.“
„No tak to mi rozum nebere- když je něco nekonečné, nemá to snad již o co narůstat???!“
„Říkal jsem skoro. I tak ovšem... lituji. Informace o nekonečnu váš druh není schopen na tomto stupni vývoje pochopit v hromadné, ani jednotlivé organické bázi a telepatická komunikace s vámi není možná na úrovni jednotlivce. Ve statisticky zcela převažující většině dojde ke zhroucení a poškození vaší biologické neurosítě.“
„…Se zblázníme myslíš…“
„Váš termín. Ale ano. To je ten stav. Postupným testováním a zkušenostním vývojem jsem však zjistil, že je možná mírně dávkovaná telepatická komunikace s hromadnou organickou bází vašeho druhu- kolektivem, davem, národem…“
„Komunikace? Copak to vnímáme? A jak je možné, že jsem tě v té, jak říkáš- organické bázi- nikdy telepaticky nezachytil??!““
„Vnímáte. Ale jen docela slabě a opakuji, že až na výjimky jen hromadně.“
„Tak ještě jednou! KOMUNIKACE přece není jednostranná. Jak odpovídáme?“
„Vědomě. Hromadně. Takzvanou motlitbou… Nebo nevědomě. Ideou, nadšením- až fanatismem.“
„Říkal jsem to!!! Takže jsi Bůh!!!
„Nepřesné… Ale dobře, toto označení je pochopitelné pro jednotlivou organickou bázi vašeho druhu- prostě člověka.“
„Co pořád máš s tou organickou bází? Co to vlastně přesně je?“
„To je život…“
„Tak to pořád zbytečně neopakuj, nic dalšího, než život, přece neexistuje!!!“
„Chybné. Když zapálíš oheň, jde z něj teplo. Pokud jej rychle zhasneš- uhasíš… Zmizí teplo? Ne. Je to energie. Je na daném místě cítit a stoupá na jiné vyšší místo… Přitom oheň už nehoří- je mrtvý. Pokud vám skončí organická báze, nejste schopni vědomě komunikovat, na to potřebujete tělo. Veškerá energie, kterou jste ovšem dali tělu…“
„To jako jídlem třeba???“skáču mu do řeči…
„I jídlem, dále ze slunce, vzduchu- tato energie se neztratí, část spotřebujete na přemisťování, rozmnožování, vytváření předmětů a ostatní viditelné aspekty vaší konečné organické existence . A část vaše biologická neuronová síť- mozek říkáte- přemění na energii vědomí, vědění a myšlenky. To vše je jako to teplo z ohně. Po smrti nemůže náhle nebýt. Energie se jen přemisťuje. Pro vás je pochopitelný termín DUŠE a že kamsi levituje- stoupá.“
„To chápu. Ale jestli je jako to teplo z ohně, tak slábne a brzy stejně zmizí, nebo se dá nějak zesílit?“
„Pokud se zhasne v krátký okamžik více ohňů, teplo se sčítá…“
„A ty energie- ty duše- mohou se jako teplo spojovat také“?
„Ano, je na to… Něco jako postup.“ zdálo se mi, že vzdychl…
„Zdáš se mi najednou… Smutný?“ odtušil jsem váhavě.
„Hmm. Smutnej Bůh.“ Pronesl, zdálo se mi- pobaveně…
A teď mám pocit, že to nemyslíš vážně? Ty přece neděláš ani vtipy!“
„I smutek a humor jsou svého druhu informace, a já jsem přece neuron plný informací…“
„Dobře. Vysvětli mi ale ještě jedno. Říkáš, že s námi hromadně mimosmyslově komunikuješ. Proč nekomunikuješ s lidstvem jako celkem? Proč je tolik různých „Bohů“?
Zase se usmál: „Víš jak se to říká, Bůh je jen jeden. Více je jen vašich náboženství.“
„Ale jak vznikla, existoval přece Ježíš, Mohammed, Budha a další??? A ty stále hovoříš jen o hromadné mimosmyslové komunikaci. Oni byli jednotliví, kde se vzali? Proč ne jen jeden?“
„Dobře, povím Ti celou pravdu:
Před - zde u vás - miliardami let. Ve - pro vás - nepředstavitelně vzdálené, řekli byste okrajové části vesmíru, žila inteligentní rasa. Organická- živá, velmi podobná vám, na planetě jako je Země. Soustava měla Hvězdu jako vy Slunce a jen jednu planetu- planetu PÉ, naštěstí obyvatelnou.
Protože přírodní zákony jsou podobné ve všech vesmírech i jejich částech, tato hvězda po spotřebování většiny vodíku- coby paliva- ochladla a tím se smrštila. Smrštěním ale v nitru došlo opět ke zvýšení teploty a tak začala spalovat i helium.
„Tím „nabobtnala“- což znamená, že 200x zvětšila svůj objem a planetu spálila. Vy takové hvězdě říkáte „Rudý obr“. Bohužel na „okraji“ vesmíru, kde se nacházela a tím, že se vesmír rozpíná, tak na jeho okraji běží čas zcela jinak, proto vše probíhalo- jednoduše velmi velmi rychle… Hvězda sice za dlouhý čas ochladne a totálně se zmenší. Vlastně na velikost slabě svítící planetky- to nazýváte „Bílý trpaslík“ a vedle té by se dalo i existovat. V této soustavě však byla jen planeta PÉ a tu Hvězda spálila a pohltila. Není tedy již kde existovat.“
„Já to pořád nechápu! Jak to souvisí s Budhou, Ježíšem a ostatními?“ snažím se zjistit.
„Dojdeme k tomu: Místní inteligentní obyvatelé byli neobyčejně vnímaví, absolutně empatičtí a dobří. Neuvěřitelně vzdělaní v biologii, organice atd. Ale byli nevyspělí technicky. V mechanice, fyzice, elektronice… Tyto vědy naopak nedokázali rozvíjet. Vzájemně se jen vnímali, respektovali, žili v harmonii, spokojenosti a neomezené lásce. Jeden od druhého nabírali informace, nikdy se nehádali a tak evolučně přešli na mimosmyslovou komunikaci. Dokonce několik nejlepších (jakási velmi vzácná nepočetná odnož- rasa- něco jako u vás lékařů) zvládlo nejen telepatickou komunikaci, ale měli schopnost fyzické teleportace silou jejich vědomí a vůle. Tato vlastnost však byla jen vrozená a vykoupena bezpohlavností. Lékařem se obyvatel rodil, nemohl se jím stát. Jeho zrození se nedalo ovlivnit, vynutit- ani genově. Těchto lékařů nebyly v obyvatelstvu procenta, ba ani promile. Po smrti tzv. lékaře se vždy v daném místě narodil jiný. Čím to bylo řízeno, nikdo nevěděl. Když entita planety PÉ poznala, že se jejich slunce začíná zvětšovat v rudého obra, vytušili také, že svou civilizaci nedokáží fyzicky přemístit a zachránit. V té době objevili v extrémě vzdálené části vesmíru vaší Sluneční soustavu a hlavně planetu Zemi. Nehledali silnými dalekohledy, jako máte vy. Oni pátrali spojením výkonných myslí, které neznaly vzdálenost. Hledali život a doufali, že tak najdou tvory, kteří by byli inteligentní jako oni. Jen zdatnější technicky a pomohli jim vyřešit, jak opustit fyzicky jejich planetu. Našli však právě jen Zemi, zachytili život, ovšem v jeho zárodcích.
„Já to pořád nechápu! Jak to souvisí s Budhou, Ježíšem a ostatními?“ snažím se zjistit.
„Dojdeme k tomu: Místní inteligentní obyvatelé byli neobyčejně vnímaví, absolutně empatičtí a dobří. Neuvěřitelně vzdělaní v biologii, organice atd. Ale byli nevyspělí technicky. V mechanice, fyzice, elektronice… Tyto vědy naopak nedokázali rozvíjet. Vzájemně se jen vnímali, respektovali, žili v harmonii, spokojenosti a neomezené lásce. Jeden od druhého nabírali informace, nikdy se nehádali a tak evolučně přešli na mimosmyslovou komunikaci. Dokonce několik nejlepších (jakási velmi vzácná nepočetná odnož- rasa- něco jako u vás lékařů) zvládlo nejen telepatickou komunikaci, ale měli schopnost fyzické teleportace silou jejich vědomí a vůle. Tato vlastnost však byla jen vrozená a vykoupena bezpohlavností. Lékařem se obyvatel rodil, nemohl se jím stát. Jeho zrození se nedalo ovlivnit, vynutit- ani genově. Těchto lékařů nebyly v obyvatelstvu procenta, ba ani promile. Po smrti tzv. lékaře se vždy v daném místě narodil jiný. Čím to bylo řízeno, nikdo nevěděl. Když entita planety PÉ poznala, že se jejich slunce začíná zvětšovat v rudého obra, vytušili také, že svou civilizaci nedokáží fyzicky přemístit a zachránit. V té době objevili v extrémě vzdálené části vesmíru vaší Sluneční soustavu a hlavně planetu Zemi. Nehledali silnými dalekohledy, jako máte vy. Oni pátrali spojením výkonných myslí, které neznaly vzdálenost. Hledali život a doufali, že tak najdou tvory, kteří by byli inteligentní jako oni. Jen zdatnější technicky a pomohli jim vyřešit, jak opustit fyzicky jejich planetu. Našli však právě jen Zemi, zachytili život, ovšem v jeho zárodcích.
Po miliony generací Zemi monitorovali, až se tu vyvinuli předchůdci lidí. S obrovským technickým potenciálem, tehdy zatím na nejnižším stupni vývoje. Hvězda ovšem žhnula a PÉ se stávala neobyvatelnou. V tu chvíli se k nám začaly průběžně teleportoval malé týmy rasy „lékařů“, aby geneticky modifikovali vždy alespoň několik málo jedinců mimozemskou DNA.
Čekali urychlení vývoje populace křížením těchto jedinců s tehdejšími „lidmi“. Tyto genové modifikace někdy vedly i k určitému vedlejšímu produktu a to občasnému narození genia s výraznými znaky vnímavosti, empatie a dalších vlastností po těchto návštěvnících. To je ten Mohammed, Budha a prozrazený- čistě genetickou manipulací zrozený Ježíš… Inteligence dodávaná v jednotlivcích však nestačila na urychlení vývoje celého lidstva tak, aby lidé pomohli najít včas prostředek k opuštění planety „PÉ“ veškerou civilizací. I když stopa návštěvníků byla zřejmá v umění, malířství a dalším, technika se moc nehýbala. Ohromující bylo, že když však na Zemi občas převážily barbarské pudy původních obyvatel a došlo k menší či větší rozmíšce, nebo přímo válce, technická úroveň se posunula vzhůru o několik řádů.“
Odmlčel se.
„Ale co to má společné s tebou?“ zeptal jsem se.
„Mnoho. Vlastně všechno. Ve vzdáleném světě již nebyly podmínky pro přežití. Několik málo obyvatel z rasy lékařů nemohlo- jakožto vrozenou- naučit teleportaci ostatní a sami by v jiném světě bez náhrady po jedné generaci jako bezpohlavní zemřeli. Zůstali tedy ze solidarity s ostatními do konce. A jak už jsem zmínil, Hvězda spálila celou planetu a nezbyl nikdo.“
„No tak to je smutnej konec.“ konstatuji sklesle.
„Ne tak docela.“ dal mi naději „Bůh“…
„Vzhledem k jejich obrovské mentální síle zůstávaly jejich energie-duše. A jako tepla z mnoha ohňů se začaly spojovat v kolektivní vědomí a svědomí a ze všech stal nehmotný, téměř vševědoucí a už beztělý pseudoneuron, který zvyšující se vahou vědění geometrickou řadou přitahuje další informace. Živen byl nejprve energií spojovaných myslí PÉňanů a poté přibývajícími informacemi. A v určitém stadiu si začal uvědomovat sám sebe.“
„Pánbůh“ hlesnu. A ptám se dál:
„Takže celý ten národ, ta civilizace, jejich nekonečné vědomí, přesto schopné stále učit se, to jsi tedy ty?“
„Ano. Jsem to já. Můj národ se svou misí neuspěl a já schraňuji jeho a dnes už i vaše duševní dobro. Až se však objemem dat dostanu na opravdu nekonečnou hustotu informací jednotlivých energií, zhroutím se sám do sebe. Něco jako informační černá díra a co bude za horizontem vědění- to nevím ani já. “
„DEN, KDY ZEMŘE BŮH,“ zašeptal jsem užasle.
„Ano. A od toho dne budete muset umět být sami sobě Bohem.“
„Jenomže to my nedokážeme. I o tobě jsem si vždy myslel- jak si zmiňoval ty rozmíšky lidstva- že jsi musel umřít před první, nebo nejpozději druhou světovou válkou- jak jinak bys mohl dopustit tolik miliónů mrtvých???!!!“
„To je velké dilema. Mírumilovnost lidu planety PÉ způsobila, že nedokázali ochránit svá těla. Všichni museli zemřít a stal jsem se z nich já- jak vy říkáte Bůh. Proti tomu vaše civilizace vjela do první světové války na koních a za 34let vyletěla z té druhé raketami, s ovládnutou sílou atomu. Vaše Slunce, Zemi a vás čeká to, co naší Hvězdu a PÉ. Jste technicky nadanější než my. Ale i já při svém hromadném působení na vaše mysli jsem poznal, že kupředu jdete jen za cenu nepopsatelného barbarství. Jen v době, kterou nazýváte 20. století jste několikrát málem zničili a vyhladili sami sebe. Jenže na koních byste se z vaší Země a od Slunce- až přijde jeho čas- neodlepili. Nebudete-li však více naslouchat hlasu obyvatel Hvězdy ve vás, zničíte sami sebe. Své dobré vědomí nikomu nepředáte a ani BŮH- POKUD JEŠTĚ BUDE- vám nepomůže! A svého válkami nevytvoříte!!!“
Konec jsem slyšel už méně hlasitě- snad z větší dálky. Náhle mi projela neuvěřitelná bolest hrudníkem a to ostré světlo, které po celý rozhovor svítilo, najednou zhaslo.
„Máme puls, zorničky reagují! Vy jste nám dal člověče, ještě že jsme nebyli daleko a sousedi si všimli, že se u vás zablesklo. Nemohli se dobouchat, tak nás zavolali! Museli jsme s policajtama vyrazit dveře… Svezete se s námi, minimálně na pozorování!“ Vysvětluje halasně záchranář a odnáší do sanity přenosný defibrilátor.
Vyjeveně jsem koukal a rychle se vzpamatovával:
„Nezlobte se, už je mi ale lépe a nechci ležet. Můžu si do tý sanitky jen sednout a pustíte mi rádio?“
„Ale jo, jste mladej, stabilní… tady dozadu- na bok, kolega ale raději bude s vámi. A připoutejte se“
Rozjeli se a pustili polohlasem rádio a přes houkání sanitky jsem slyšel útržek zpráv: „… a tak zdůrazňuje přímo své právo v případě potřeby použít taktické jaderné zbraně…“
Bože, pomyslel jsem si. Měls´ nás nechat jezdit na těch koních.
„Mnoho. Vlastně všechno. Ve vzdáleném světě již nebyly podmínky pro přežití. Několik málo obyvatel z rasy lékařů nemohlo- jakožto vrozenou- naučit teleportaci ostatní a sami by v jiném světě bez náhrady po jedné generaci jako bezpohlavní zemřeli. Zůstali tedy ze solidarity s ostatními do konce. A jak už jsem zmínil, Hvězda spálila celou planetu a nezbyl nikdo.“
„No tak to je smutnej konec.“ konstatuji sklesle.
„Ne tak docela.“ dal mi naději „Bůh“…
„Vzhledem k jejich obrovské mentální síle zůstávaly jejich energie-duše. A jako tepla z mnoha ohňů se začaly spojovat v kolektivní vědomí a svědomí a ze všech stal nehmotný, téměř vševědoucí a už beztělý pseudoneuron, který zvyšující se vahou vědění geometrickou řadou přitahuje další informace. Živen byl nejprve energií spojovaných myslí PÉňanů a poté přibývajícími informacemi. A v určitém stadiu si začal uvědomovat sám sebe.“
„Pánbůh“ hlesnu. A ptám se dál:
„Takže celý ten národ, ta civilizace, jejich nekonečné vědomí, přesto schopné stále učit se, to jsi tedy ty?“
„Ano. Jsem to já. Můj národ se svou misí neuspěl a já schraňuji jeho a dnes už i vaše duševní dobro. Až se však objemem dat dostanu na opravdu nekonečnou hustotu informací jednotlivých energií, zhroutím se sám do sebe. Něco jako informační černá díra a co bude za horizontem vědění- to nevím ani já. “
„DEN, KDY ZEMŘE BŮH,“ zašeptal jsem užasle.
„Ano. A od toho dne budete muset umět být sami sobě Bohem.“
„Jenomže to my nedokážeme. I o tobě jsem si vždy myslel- jak si zmiňoval ty rozmíšky lidstva- že jsi musel umřít před první, nebo nejpozději druhou světovou válkou- jak jinak bys mohl dopustit tolik miliónů mrtvých???!!!“
„To je velké dilema. Mírumilovnost lidu planety PÉ způsobila, že nedokázali ochránit svá těla. Všichni museli zemřít a stal jsem se z nich já- jak vy říkáte Bůh. Proti tomu vaše civilizace vjela do první světové války na koních a za 34let vyletěla z té druhé raketami, s ovládnutou sílou atomu. Vaše Slunce, Zemi a vás čeká to, co naší Hvězdu a PÉ. Jste technicky nadanější než my. Ale i já při svém hromadném působení na vaše mysli jsem poznal, že kupředu jdete jen za cenu nepopsatelného barbarství. Jen v době, kterou nazýváte 20. století jste několikrát málem zničili a vyhladili sami sebe. Jenže na koních byste se z vaší Země a od Slunce- až přijde jeho čas- neodlepili. Nebudete-li však více naslouchat hlasu obyvatel Hvězdy ve vás, zničíte sami sebe. Své dobré vědomí nikomu nepředáte a ani BŮH- POKUD JEŠTĚ BUDE- vám nepomůže! A svého válkami nevytvoříte!!!“
Konec jsem slyšel už méně hlasitě- snad z větší dálky. Náhle mi projela neuvěřitelná bolest hrudníkem a to ostré světlo, které po celý rozhovor svítilo, najednou zhaslo.
„Máme puls, zorničky reagují! Vy jste nám dal člověče, ještě že jsme nebyli daleko a sousedi si všimli, že se u vás zablesklo. Nemohli se dobouchat, tak nás zavolali! Museli jsme s policajtama vyrazit dveře… Svezete se s námi, minimálně na pozorování!“ Vysvětluje halasně záchranář a odnáší do sanity přenosný defibrilátor.
Vyjeveně jsem koukal a rychle se vzpamatovával:
„Nezlobte se, už je mi ale lépe a nechci ležet. Můžu si do tý sanitky jen sednout a pustíte mi rádio?“
„Ale jo, jste mladej, stabilní… tady dozadu- na bok, kolega ale raději bude s vámi. A připoutejte se“
Rozjeli se a pustili polohlasem rádio a přes houkání sanitky jsem slyšel útržek zpráv: „… a tak zdůrazňuje přímo své právo v případě potřeby použít taktické jaderné zbraně…“
Bože, pomyslel jsem si. Měls´ nás nechat jezdit na těch koních.
