Savanou si vykračoval jeden nafoukaný africký osel. V tom spatřil zebru. „Ach, ta je nádherná!“ zahýkal užasle. Kdybych měl takové pruhy, byl bych ještě krásnější než jsem. A pruhy mu nedaly spát. „My ti pruhy namalujeme,“ nabídli se jeho kamarádi osli, když viděli, jak je nešťastný. (A také se to s ním už nedalo vydržet.) Hned se dali do práce. Za chvíli se savanou procházel překrásný pruhovaný osel. Úplně přitom zapomněl na ostražitost a tak si ani nevšiml, že se k němu přiblížil lev. V poslední chvíli uskočil ke skále a myslel si, že jeho šedá srst splyne s barvou skály. Lev ho ale díky pruhům dobře viděl. Skok, chramst a bylo po oslovi.
Poučení: Nezáviď druhému a zůstaň, kým jsi.
