Milá tetičko,
Konečně jsem ve svém hektickém a pracovně nabitém plánu našla chvilku na to, abych odpověděla na tvůj minulý dopis.
Máme se skvěle. Až nyní jsem skutečně spokojená. Můj druhý manžel je tím pravým mužem, na kterého jsem celý život čekala. Nejenže mi pomáhá s výchovou a péčí o naše děti, ale podporuje mě i v mé práci a kariérním růstu. Už nejsem na postu státní zástupkyně, ale byla jsem povýšena na post krajského státního zástupce.
Jistě si umíš představit tu náročnost při kloubení pracovních povinností a péče o děti, ale pomáhají mi i rodiče. Každý den jim předem do puntíku naplánuji, připravím jim vše potřebné včetně vydatné a zdravé stravy, na které si tak zakládám – vždyť mě znáš - nic nenechám náhodě, pracovitost je mé druhé já a pro rodinu a děti bych udělala cokoliv. Jistě bys na mě byla pyšná. Jen škoda, že už ve svém věku nemůžeš cestovat, abys nás mohla navštívit. Tolik bych si přála, abys viděla, jak úžasnou rodinu a muže po svém boku nyní mám.
Trávíme každou volnou chvilku pohromadě, cestujeme a užíváme si život na vysoké noze, který si nyní můžeme dopřávat. Vzpomínám, když jsi za námi párkrát ze západu přijela, jak jsem se cítila skvěle a důležitě. A my si teď tento pocit můžeme užívat každý den a moje děti ani jiný pocit neznají. A to i díky Tobě, tetičko! Mnohokrát ti za to děkuji a věřím, že se i na tu dálku raduješ s námi.
Přeji Ti krásné dny,
Tvá Karin
Vsunula dopis do nadepsané obálky, nasliněným prstem potřela její okraj a obálku zalepila. Došla ke dveřím a psaní položila na výklopné okno. Netrvalo dlouho, když chodbou procházela dvoučlenná vězeňská stráž.
„Hele, notorická lhářka zase píše. To jsem zvědavá, komu to bude tentokrát.“
„Já tipuju cizinu. Tady už není, komu by mohla napsat. Vždyť ten její případ zná z televize každý.“
„Bingo, mělas´ pravdu, dokonce Kanada! Hhmmm…to si asi někdo počte,“ zasmála se hlídka a pokračovala ve své obchůzce.
Karin stála opřená o zeď ve své cele a skrze mříže pod stropem se marně snažila zahlédnout slunce, které ještě dlouho neuvidí.
