„Vstáváme,“ znělo každé brzké ráno o prázdninách. Krouží kolem staré chalupy, nahlíží a ťuká na malá okýnka. “ Vstávat, práce volá“. Jak já to nesnáším. Jestli chce hrabat seno ať si hrabe. „Nechej nás spát“ ozývalo se z ložnice. Přikryla jsem si hlavu a spala dál. Strýc byl nekompromisní a za hodinu byla další obchůzka. Vždy si u toho pískal, nebo zpíval. Strejda byl prostě ranní ptáče a veselá kopa.
Již jako student byl rebel a v padesátých letech se mu to vymstilo. „Za zásluhy“ byl přidělen jako lékař do šachty. Jeho svérázné chování se odráželo i v soukromí. Sprostými slovy v konverzaci příliš nešetřil.“
Miloval ženy. Kudrnaté, řídké vlasy, velká bradavice na tváři a podsaditá postava z něho fešáka zrovna nedělala, přesto dokázal dobít nejedno ženské srdce. Vyzkoušel i několik manželských svazků, vždy neúspěšně. Miloval volnost.
Byl to člověk s velkým srdcem a svoji jemnost a lásku zakrýval hrubou mluvou.
Měl rád pracovité lidi a kdokoliv z rodiny se mu svěřil, že ho něco bolí, byl pro něho simulant. „Hurá do práce, ta tě uzdraví“:, byla jeho rada. Pouze pro mne měl slabost. Miloval mě jako dítě a vždy,když jsem byla nemocná,přišel, aby mi poťukal na bříško, poslechl plíce a dal nějakou tu babskou radu, nebo aspirin.
Jeho babské rady jsem nesnášela. Většinou to byl studený zábal při teplotách, nebo ovesná kaše s medem při chrapotu.
Nikdy jsem ho neviděla sedět, jedině při mariáši. Byl vášnivý karbaník a dokázal strhnout ke hře všechny kolem. Hra se stávala po posílení domácí slivovicí hlučnější a napínavější.
Druhý den všichni vyspávali, jen strejda v šest hodin ráno obcházel naši chalupu a křičel:“ Budíček. Ranní ptáče dál doskáče.“ My mu odpovídali:“ale dříve zdechne strejdo“
Když nás konečně vytáhl z postele, měl již nasekané dříví, posekanou a pohrabanou zahradu a nechápavě zíral na naše ospalé tváře.