v něčem jiném. Jeden měl obrovské parohy. Druhý zase uměl rychleji běhat.
Když nastal čas říjí, tihle dva se mohli přetrhnout o půvabnou laň.
„Uhni mi z cesty!“ povídá jeden druhému, když se potkají v půli cesty.
„Proč bych to měl jako dělat?“ oponuje druhý.
„Jdu se ukázat mé nádherné dámě, Jak statný a rychlý jsem.“ Prsí se první.
„Ts! To já se jí jdu ukázat, jak majestátní mám parohy!“ durdí se druhý jelen.
„A proč bys to dělal? Stejně si vybere mě,“ odpovídá mu první jelen.
Druhý se nad tím tak zamyslí a říká si, jestli mu to za to vůbec stojí.
„Máš pravdu. Radši si ještě počkám,“ nakonec odpovídá ten druhý.
První jelen se jen ušklíbne, a už ho není ta tam.
Druhý jelen si jen povzdechne, ale v nitru duše ví, že na něj někde čeká ta pravá.
Poučení: Moudřejší ustoupí.
