.jpg)
.jpg)
„Opatrně!“ zavolal Jan na pomocníky, kteří nakládali na povoz velkou, dřevěnou bednu. Měřila přes dva metry a už podle toho, jak se s ní oba mladíci potýkali, bylo zřejmé, že je pěkně těžká.
„Dobře ji připevněte, má před sebou dlouhou cestu,“ nabádal je Jan.
Velmi mu záleželo na tom, aby Sulamit Rahu dorazila do Itálie celá. Nejen proto, že za sochu dostal dobře zaplaceno. Byla to pro něj velká událost, vystavovat v Benátskách svoje dílo, mezi autory zvučných jmen z celé Evropy.
„Bože,“ problesklo mu hlavou. „Proč právě ona?“ „Dobře ji připevněte, má před sebou dlouhou cestu,“ nabádal je Jan.
Velmi mu záleželo na tom, aby Sulamit Rahu dorazila do Itálie celá. Nejen proto, že za sochu dostal dobře zaplaceno. Byla to pro něj velká událost, vystavovat v Benátskách svoje dílo, mezi autory zvučných jmen z celé Evropy.
Dobře si pamatoval na chvíli, kdy dánskou břišní tanečnici poprvé viděl vystupovat v pražské Lucerně. Měla daleko k ideálu antické krásy, zato života v ní bylo tolik, že se to dalo slovy těžko popsat.
„Jak oživit těžkou hmotu pohybem rychlých kroků?“ ptal se sám sebe. „Musím ji vidět. Musím se s ní setkat. Alespoň jednou.“
„Pomoz mi, Václave,“ prosil přítele Štěcha, který, byť začínající student dějin umění, historie a estetiky, měl v Lucerně dobré přátele mezi umělci. „Zkusím ji přemluvit,“ slíbil Václav Janovi.
Na ten den, kdy vytoužená žena vstoupila do Štursova ateliéru v ulici U královské obory, Jan nikdy nezapomene. Byla stejně elektrizující jako na jevišti. Mnohokrát ji pak do ateliéru přivážel sám, aby mu stála modelem. Mnohokrát hledal ideální pózu, ten pravý okamžik, souznící s jeho pocity ze dne, kdy ji poprvé spatřil na jevišti.
„To je ono, nehýbejte se,“ zastavil jemným pohybem ruky Sulamit Rahu, aby zaznamenal vteřinový moment fotografickým aparátem. Byla to ta správná chvíle. Hlava, zachycená v doteku rukou, se prudce vytáčela do profilu a pomáhala vytvořit plastický dojem rotujícího pohybu. Těžké tělo tanečnici nijak nebránilo lehkému kroku, Jan přidal dílu velkolepý výraz. Hmota a poezie v jednom? Podařilo se…
„A ne abyste ji po cestě ztratili, dobře ji hlídejte,“ usmál se Jan na pomocníky. A pak už se jen tiše díval, jak za vozem zůstávají stopy na prašné silnici. Jakoby v oblaku zvířeného prachu na chvilku zmizely i všechny Janovy strachy – obavy z budoucnosti, starosti malého kluka z chudého kraje či mladého muže bez peněz s velkou touhou tvořit a milovat ženy i život.
„Pomoz mi, Václave,“ prosil přítele Štěcha, který, byť začínající student dějin umění, historie a estetiky, měl v Lucerně dobré přátele mezi umělci. „Zkusím ji přemluvit,“ slíbil Václav Janovi.
Na ten den, kdy vytoužená žena vstoupila do Štursova ateliéru v ulici U královské obory, Jan nikdy nezapomene. Byla stejně elektrizující jako na jevišti. Mnohokrát ji pak do ateliéru přivážel sám, aby mu stála modelem. Mnohokrát hledal ideální pózu, ten pravý okamžik, souznící s jeho pocity ze dne, kdy ji poprvé spatřil na jevišti.
„To je ono, nehýbejte se,“ zastavil jemným pohybem ruky Sulamit Rahu, aby zaznamenal vteřinový moment fotografickým aparátem. Byla to ta správná chvíle. Hlava, zachycená v doteku rukou, se prudce vytáčela do profilu a pomáhala vytvořit plastický dojem rotujícího pohybu. Těžké tělo tanečnici nijak nebránilo lehkému kroku, Jan přidal dílu velkolepý výraz. Hmota a poezie v jednom? Podařilo se…
„A ne abyste ji po cestě ztratili, dobře ji hlídejte,“ usmál se Jan na pomocníky. A pak už se jen tiše díval, jak za vozem zůstávají stopy na prašné silnici. Jakoby v oblaku zvířeného prachu na chvilku zmizely i všechny Janovy strachy – obavy z budoucnosti, starosti malého kluka z chudého kraje či mladého muže bez peněz s velkou touhou tvořit a milovat ženy i život.
Byl Sulamit Rahu vděčný. Už zítra ho právě ona uvede do velkého světa umění.
 |
| (Inspirováno sochou Jana Štursy Sulamit Rahu) |
