30. listopadu 2022

Osudové setkání na Petříně - napsal Martin Tomášek

„Dlouho jsme nikde nebyly, tak jsem si říkala, že bychom mohly na Petřín, co ty na to?“
„Na Petřín? Proč zrovna tam?“
„Proč? Vadí ti to?“ zeptala se dcera Romana matky Zuzany.
„Ne naopak. Dobrý nápad, aspoň zavzpomínám na školní léta.“
„Mami…“
Ale matčin pohled, jakoby šel skrze ni.
„Mami, co se děje?“
„Tam se to stalo, tam mě poprvé políbil.“
„Kdo, nechápu?“
„Moje první láska, Petr Navrátil.“
„Povíš mi o něm něco?“
„Poznali jsme se už na základní škole a společně jsme prošli i tu střední. Na Petříně jsem od něj dostala první pusu. Začali jsme spolu chodit. Po několika měsících jsem zjistila, že jsem těhotná. Než jsem mu to stačila říct, sdělil mi, že má jinou a chce s ní být. Když jsem to uslyšela, nezmohla jsem se ani na slovo. Druhý den, aniž by se rozloučil, odešel.“
„Mami chceš tam jít?“
„Ano, těším se.“


O několik kilometrů dál

„Ahoj kluci už jsem doma,“ zahlaholil Petr už ode dveří.
„Konečně,“ řekli kluci a rozeběhli se k němu, skočili mu kolem krku, a protože byl v pokleku, podařilo se ho klukům povalit.
„Kluci počkejte,“ smál se Petr. Když se všichni uklidnili a posadili na pohovku, Petr se jich zeptal, kam pojedou o víkendu? Kluci moc dlouho nepřemýšleli - zrcadlové bludiště na Petříně! 
„Už zase,“ řekl otec trochu znechuceně.
„Tati,“ začali škemrat kluci, „je to tam tak velké, že ještě nikdy nedošli na konec.“
„Dobře,ale naposledy!“


Petřín 14:52
 
Matka s dcerou se od srdce smály nad každým svým pokřiveným odrazem v zrcadle, když v tom se to stalo! Matka v odraze zrcadla uviděla odraz ještě jedné osoby stojící za ní, ale když se otočila, nikdo za ní nestál.
Co se děje? Ale nic asi se mi něco zdálo, pomyslela si. 
„Haló kluci,“ obě ženy se otočily za hlasem ve stejný moment.
Z protější uličky vyběhli tři kluci za sebou jako dostihoví koně těsně před cílem. Tak tak se oběma ženám vyhnuli, ale muž běžící za nimi už to nedokázal, vrazil do starší ženy a povalil ji!
„Nemůžete dávat pozor, vy křupane jeden!!“
„Omlouvám se, řekl muž a podával ženě ruku, aby jí pomohl na nohy.
„Zuzano, jsi to ty?“
Žena se zatvářila, jako by jí spláchla přívalová vlna... 
„Petře, co ty tady?“
„Jsem tady se svými třemi raubíři...“
„A kde máš ženu?“
„Před třemi lety nás rozvedli a kluky mám ve střídavé péči.“
Zuzana se zasmála: „Ano... měla jsem tu čest.“
„A co sem přivedlo tebe?“
„Ani nevím, nostalgie, vzpominky. Asi jsem chtěla navštívit misto mého prvniho polibku.“ Záměrně řekla mého, aby viděla Petrovu reakci a ta přišla. V ten okamžik měl obličej rudý jako krocan.
„Mamiii.“
Oba se otčili za hlasem, první se vzpamatovat Petr. „Mmami??“
Zuzanu popadla taková panika, že si ani neuvědomila, co říká: „Ano, je to naše dcera Romana.“
Zareagovali oba najednou a začali křičet jako smyslu zbavení jeden přes druhého tak, že jim nebylo rozumět, a ještě navíc každý se svoji otázkou: „Proč si mi to neřekla, jak dlouho si to ještě chtěla tajit, chtěla si mi to vůbec někdy říct!?“
„Tak dost, zakřičela Zuzana!!“
„Tati, tati kde jsi? "ozvalo se Petrovi za zády. „A kdo to je?“
Petr se otočil, poklekl k nim: „Tohle je teta Zuzana a její dcera Romana, dlouho jsme se neviděli..“ „Pojedeme domů? “
„Ano,běžte se ještě proběhnout, zavolám vás.“

Kluci bez řečí odběhli. Když byli pryč, konverzace pokračovala o dost klidněji.
„Nedal si mi šanci ti to říct, postavil mě před hotovou věc. Tobě jsem to nechtěka říct nikdy. K čemu by to bylo, nic by se nezměnilo, jen by ses trápil.“
Další taková hádka příspěla k tomu, že Romana se od matky odstěhovala a delší dobu se s ní neviděla.
A Petr? Ten už klukům ani sobě žádnou jinou ženu do života nepřivedl.
































„Mami, pojď se na něco podívat,“ zavolala dcera Romana od počítače na matku Zuzanu, která připravovala večeři v kuchyni.
„Ano, zlato, hned jsem tam.“
„Já si říkala, že bychom mohly někam vyrazit.“ Dcera se na židli posunula o pár centimetrů a před matkou se objevil obrázek Petřínské rozhledny.
„Mami,“ dcera se posunula zpět, ale matčin pohled, jakoby skrze ní, „mami, co se děje?“
Matka ukázala prstem na monitor: „Tam se to stalo, tam mě poprvé políbil.“
„Kdo, nechápu.“
„Moje první láska, Petr Navrátil.“
„Povíš mí o něm něco?“
„My se poznali už na základní škole a prošli i tu střední. Na Petříně jsem od něj dostala první pusu a pak jsme začali spolu chodit. Po několika měsících jsem zjistila, že jsem těhotná. Než jsem mu to stačila říct, sdělil mi, že má jinou a chce s ní být! Když jsem to uslyšela, nezmohla se ani na slovo. Druhý den beze slova odešel.“
Když dcera vyslechla matčin příběh zeptala se: „Chceš tam jít?“
„Ano, těším se.“


O několik kilometrů dál

„Ahoj kluci už jsem doma,“ zahlaholil Petr už ode dveří.
„Konečně,“  řekli kluci a rozeběhli se k němu, skočili mu kolem krku. Protože klečel, podařilo se ho klukům povalit.
„Kluci počkejte, smál se Petr, když se všichni uklidnili, posadili, se na pohovku se jich zeptal, Kam pojedou o víkendu? Kluci moc dlouho nepřemýšleli.
„Zrcadlové bludiště na Petříně!“
„Už zase?“ řekl otec trochu znechuceně. „Tati,“ začali škemrat kluci, „je to tam tak velké, že ještě nikdy nedošli na konec.“
„Dobře, ale naposledy!“



Petřín 14:52

Matka s dcerou se od srdce smály nad každým svým pokřiveným odrazem v zrcadle, když v tom se to stalo! Matka v odraze zrcadla uviděla odraz ještě jedné osoby stojící za ní, ale když se otočila. Nikdo za ní nestál.
„Co se děje?“
„Nic asi se mi něco zdálo?“
„Haló kluci...“
Obě ženy se otočily za hlasem ve stejný moment. Z protější uličky vyběhli tři kluci za sebou, jako dostihový koně těsně před cílem. Tak tak se oběma ženám vyhnuli, ale muž běžící za nimi už to nedokázal, vrazil do starší ženy a povalil ji.
„Nemůžete dávat pozor, Vy křupane jeden!!“
„Omlouvám se, řekl muž a podával ženě ruku, aby jí pomohl na nohy.
„Zuzano, jsi to Ty?“
Žena se zatvářila, jako by jí spláchla přívalová vlna.
„Petře, co Ty tady?“
Jsem tady se svými třemi raubíři, kde máš ženu? Před třemi lety nás rozvedli a kluky mám ve střídavé péči. Zuzana se zasmála, ano, měla jsem tu čest. A co sem přivedlo tebe? Ani nevím, nostalgie, vzpomínky asi chtěla navštívit mí mého prvního polibku. Záměrně řekla mého, aby viděla Petrovu reakci a ta přišla. V ten okamžik měl obličej rudý, jako krocan.

„Mamiii.“

Oba se otočili za hlasem, první se vzpamatovat Petr. Mami?? Zuzanu popadla taková panika, že si neuvědomila, co říká. Ano, je to naše dcera Romana. Zareagovali oba najednou a začali křičet, jako smyslu zbavení jeden přes druhého tak, že nebylo rozumět a ještě navíc každý se svoji otázkou.
Proč si mi to neřekla, jak dlouho si to ještě chtěla tajit, chtěla si mi to vůbec někdy říct!?
Tak dost, zakřičela Zuzana!! Tati, tati kde jsi. Ozvalo se Petrovi za zády, kdo to je? Petr se otočil, poklekl k nim. Tohle je teta Zuzana a její dcera Romana dlouho jsme se neviděli. Pojedeme domů? Ano, běžte se ještě proběhnout, zavolám vás. Kluci bez řečí odběhli, když, byli pryč konverzace, pokračovala o dost klidněji. Nedal si mi šanci ti to říct, postavil mě před hotovou věc, tobě jsem to nechtěla říct, nikdy k čemu by to bylo, nic by se nezměnilo, jen by ses trápil.
Další taková hádka přispěla k tomu, že Romana se od matky odstěhovala a delší dobu se s ní neviděla. Petr, ten už klukům ani sobě, žádnou jinou ženu do života nepřivedl.