Aby pro mě něco mělo smysl, musí to mít nějakou přidanou hodnotu, dále pro zkrácení, jak nám Dana ustavičně vštěpuje do hlavy, jen PH. Na naší čtyřdenní literární dílně v Novém Městě na Moravě se mi jí dostalo vrchovatě. Nechápete? Tak poslouchejte.
První PH – trénink trpělivosti
„Budeme u tebe s Bohunkou mezi druhou a půl třetí,“ informoval mě řidič Marek. Věrna své zásadě ,hlavně nezdržovat‘ jsem od půl druhé čekala připravena u okna a vyhlížela modré auto.
„Tak to vypadá spíš na třetí…“ začínal další telefonát. „Nabral jsem nějaké zdržení cestou."
Dobře, dobře, tak si radši dojdu ještě jednou na záchod, překontroluju popáté, jestli mám všechno, hlavně počítač, nabíječku, pláštěnku a proviant ke svačině. Vtom před okny přibrzďuje modré auto. Hurá! Rychle si obouvám boty a… ono jede k sousedům. No nic, snad to stihneme. Ve tři jsem se dočkala. Cestou jsme se bavili na účet Markova zapomenutého notebooku, Bohunčiny chybějící vody a ani jsme nakonec nedorazili poslední.
Druhá PH – nemusí pršet, stačí, když kape
Zatímco v roce 1938 rozhodovali v Mnichově o nás bez nás, my jsme na večeru autorského čtení četli pro diváky takřka bez diváků. Tímto děkuji Ondřejovi, Romaně, Alici, Jirkovi, Karle, Editě a Haně, kteří nás vydrželi poslouchat až do konce. Užila jsem si to. A jak by řekla teta Kateřina v Saturninovi: „Nemusí pršet, stačí, když kape.“
Přesto bychom byli, myslím že všichni, rádi, kdyby nám 26.11. na Dobešce pořádně sprchlo.
O tom, že se budeme věnovat literárnímu oživování soch Jana Štursy, jsem věděla už z pozvánky. Přidanou hodnotu večerů nad sklenkou vína, dobře, v mém případě nad sklenicí vody, jsem však mohla jen tušit. A tušila jsem správně.
16 lidí rozličného věku, různých charakterů, zajímavých osudů vedlo debaty vážné i veselé, sdílelo zážitky vtipné i vážnější, přímo i s podtextem. Přesně tak, jak nás to Dana učí na svých kurzech. Vím, že to možná bude znít jako klišé, ale pro mě je právě tato vzájemné poznávání k nezaplacení.
Děkuji vám, Dano, Natašo, Věrko, že jsem tu mohla být. A vám, milé spolužačky a spolužáci, děkuji za náměty pro mé další literární snažení. Ale nezapomeňte, že pokud byste se v některé povídce třeba našli, bude se jednat o podobnost čistě náhodnou a čirou literární fikci. Literární pravda má být přece pravdivější než pravda, hlavně když to funguje.
16 lidí rozličného věku, různých charakterů, zajímavých osudů vedlo debaty vážné i veselé, sdílelo zážitky vtipné i vážnější, přímo i s podtextem. Přesně tak, jak nás to Dana učí na svých kurzech. Vím, že to možná bude znít jako klišé, ale pro mě je právě tato vzájemné poznávání k nezaplacení.
Děkuji vám, Dano, Natašo, Věrko, že jsem tu mohla být. A vám, milé spolužačky a spolužáci, děkuji za náměty pro mé další literární snažení. Ale nezapomeňte, že pokud byste se v některé povídce třeba našli, bude se jednat o podobnost čistě náhodnou a čirou literární fikci. Literární pravda má být přece pravdivější než pravda, hlavně když to funguje.
