První setkání se sochařem Janem Štursou - napsala Bohuna Kopřivová

V dětství se mí rodiče snažili ukázat nám dvěma dcerám různé pamětihodnosti, v celé republice. Moc mě to bavilo a samo jsem si vybírala, co bych chtěla vidět. V novinách jsem jednou objevila fotku památníku na Vítkově Jana Žižky a moc se mi líbil ten kůň, na kterém seděl. A tak jsme při další návštěvě Prahy na Vítkov zašli. 

Shodou okolností jsme ve škole brali bitvu na Vítkově roku 1420, kdy Žižka porazil Křižáky. To se náramně hodilo a rodiče měli radost, že nás seznamují nejen se zajímavostmi Prahy, ale je to i prospěšné pro výuku ve škole.
Velikost sochy mě ohromila. Tak obří sochu jsem nikdy neviděla. Moc se mi líbila a těšila jsem se, jak o tom budu ve škole vyprávět. Dozvěděla jsem se, že je autorem Bohumil Kafka (ale to jsem zapomněla) a byl vybudován k uctění památky čsl. legionářů a odboje I. světové války. Samozřejmě jsme se podívali na vše ostatní v památníku. Na Gottwalda si nepamatuji, ale zaujala mne bronzová socha Raněný v kapli padlých. 

Bála jsem se ale, že na mne spadne. 

Byla veliká a stála na špičkách a celá se nakláněla do prostoru. Připadala jsem si hrozně malá a zranitelná a nechtěla jsem jít blíž. Ale maminka mi chtěla ukázat, jak je ta socha dokonalá, a tak jsem se k ní za ruku nechala vláčet. 

No, byla pro mne dost hubená, byla vidět žebra, a tak jsem si myslela, že je ten člověk nemocný a padá. 

Maminka mi řekla, že je raněný a že i ta socha se tak jmenuje a jeho autorem je Jan Štursa. To mi sice nic neříkalo, ale pamatuji se to dodnes, protože Štursa byl největší lump v naší 4. třídě. 

Postupem času jsem se dozvěděla, jaký byl Jan Štursa vynikající sochař a jaké skvosty vytvořil. Některé jsem si prohlédla v Národním divadle a kolem sousoší Práce a Humanita na Hlávkově mostě v Praze jsem chodila velmi často do práce. Jeho mladší jmenovec to nedotáhl ani do 8. třídy.

A tak jsem nyní ráda, že jsem mohla navštívit rodné město prvního sochaře, se kterým jsem se seznámila už jako malá holka a prohlédnout si i jeho další díla.
Co jsem viděla v Horácké galerii, mě ohromilo. Věděla jsem, že Jan Štursa udělal mnoho soch, ale to, co jsme viděli nejen v galerii, ale i v depozitáři, to mně vyrazilo dech. Nevěřila bych, že v tomto městě je tak bohatá sbírka takového umění. 

Už se těším, jak sem pošlu své potomky, aby se trochu vzdělali, protože vím, že je to taky zajímá. Dosud jsem měla Nově Město spojené hlavně s biatlonem, teď vím, že je to přímo kolébka umění a jsem ráda, že tady byla.