 |
| Literární dílna v Novém městě na Moravě 3.-6. listopadu 2022 |
Co napsat? Od čtvrtečního odpoledne se toho tolik událo, řeklo, cítilo, nevyslovilo, prožilo.
Po napsání prvního úkolu jsem se lehce vnucovala Daně:
,,Dani, ráda bych slyšela názor účastníků kurzu na můj příběh k tématu Jan Štursa.“
,,Jo, jasně, přečteme, řekneme,“ cítím, že je Dana myšlenkami jinde.
,,Jo, jasně, přečteme, řekneme,“ cítím, že je Dana myšlenkami jinde.
Chápu ji, je toho zkrátka moc. A nejsem tak ,,profláknutě“ dobrá ,,spisostudentka“, zkrátka žádná sázka na jistotu.
Nejde o život a nejde-li o život, jde o…
Nevadí, užiju si své spolukurzanty.
Jsme tak jiní, je tady opět skvělý mix lidských duší. Každou další společně prožitou chvílí, společnou prohlídkou soch Jana Štursy máme k sobě blíž a blíž, víc a víc témat k hovoru.
Kombinujeme možnosti jeho důvodů tvorby. Kurátorka Petra nás zásobuje ověřenými informacemi i drby z jeho života. Trpělivě odpovídá a na sebeblbější dotazy. ,,Sochy mají kostru? Proč má některá socha zelenou a jiná hnědou barvu. Ty jo a tato sličná dáma má horní polovinu těla do zelena a spodní do hněda. Co a kde je originál? Jak se cizeluje socha? Má tu model milenky, manželky?“
No ano, to se dotazuje naše ženská část ,,spisostudentů“. Chlapi se zajímají o technické postupy, to mi nic neříká, tak se ani nesnažím pochopit to.
Přemýšlím, na co asi Jan Štursa myslel, když sochy tvořil, kde je tvořil? Dělal sochy rychle, jednu po druhé, nebo rozpracoval více soch najednou a postupně se k nim vracel?
Možná není jako já, aby dělal deset věcí naráz, ale co když ano? Co když nějaký čas pracoval na ženském aktu a když ho naštvala, city ho rozervaly. Obrátil se tedy s důvěrou k mužské síle rozumu a tvořil bystu, třeba Komenského.
Docela mě pobavila představa umělce cizelujícího dámské boky a za chvílí ladící plnovous Jana Ámose. Ale před chvílí jsem si u strýčka Googlu ověřila, že to měl systematicky, jako správný muž, seřazené. Nejdříve potěšení mladého muže, označila jsem si to pro sebe jako ženské období. Přes ztvárnění životních zážitků, terapie vmáčknutá do soch raněný a vítězství. Až po vyjádření úcty umělce, zralého muže, k moudrosti a umění, vytvořením portrétů Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Aloise Jiráska, Boženy Němcové, mého favorita Jana Ámose Komenského a mnoha dalších.
Vytvořil, přeneseně i naše sousoší. Listopadové sousoší Horácké galerie na námět jeho ředitelky. Ředitelky tělem i duší, Věry Staňkové. Sousoší kurzu Dany Emingerové a jejích pobočníků Nataši a Yakeena.
No, už zase nestíhám, pokračování příště.
PS. My jsme tady vlastně na arteterapii. Krása, umění, snídaňové debaty, večerní setkání, to vše mě přitahuje, potřebuji sdílet čas, prostor, nápady, bohužel někdy i ty sebeblbější. Ale jsem moc ráda za schovívavost nás všech k sobě navzájem.
Nejde o život a nejde-li o život, jde o…
Nevadí, užiju si své spolukurzanty.
Jsme tak jiní, je tady opět skvělý mix lidských duší. Každou další společně prožitou chvílí, společnou prohlídkou soch Jana Štursy máme k sobě blíž a blíž, víc a víc témat k hovoru.
Kombinujeme možnosti jeho důvodů tvorby. Kurátorka Petra nás zásobuje ověřenými informacemi i drby z jeho života. Trpělivě odpovídá a na sebeblbější dotazy. ,,Sochy mají kostru? Proč má některá socha zelenou a jiná hnědou barvu. Ty jo a tato sličná dáma má horní polovinu těla do zelena a spodní do hněda. Co a kde je originál? Jak se cizeluje socha? Má tu model milenky, manželky?“
No ano, to se dotazuje naše ženská část ,,spisostudentů“. Chlapi se zajímají o technické postupy, to mi nic neříká, tak se ani nesnažím pochopit to.
Přemýšlím, na co asi Jan Štursa myslel, když sochy tvořil, kde je tvořil? Dělal sochy rychle, jednu po druhé, nebo rozpracoval více soch najednou a postupně se k nim vracel?
Možná není jako já, aby dělal deset věcí naráz, ale co když ano? Co když nějaký čas pracoval na ženském aktu a když ho naštvala, city ho rozervaly. Obrátil se tedy s důvěrou k mužské síle rozumu a tvořil bystu, třeba Komenského.
Docela mě pobavila představa umělce cizelujícího dámské boky a za chvílí ladící plnovous Jana Ámose. Ale před chvílí jsem si u strýčka Googlu ověřila, že to měl systematicky, jako správný muž, seřazené. Nejdříve potěšení mladého muže, označila jsem si to pro sebe jako ženské období. Přes ztvárnění životních zážitků, terapie vmáčknutá do soch raněný a vítězství. Až po vyjádření úcty umělce, zralého muže, k moudrosti a umění, vytvořením portrétů Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Aloise Jiráska, Boženy Němcové, mého favorita Jana Ámose Komenského a mnoha dalších.
Vytvořil, přeneseně i naše sousoší. Listopadové sousoší Horácké galerie na námět jeho ředitelky. Ředitelky tělem i duší, Věry Staňkové. Sousoší kurzu Dany Emingerové a jejích pobočníků Nataši a Yakeena.
No, už zase nestíhám, pokračování příště.
PS. My jsme tady vlastně na arteterapii. Krása, umění, snídaňové debaty, večerní setkání, to vše mě přitahuje, potřebuji sdílet čas, prostor, nápady, bohužel někdy i ty sebeblbější. Ale jsem moc ráda za schovívavost nás všech k sobě navzájem.
Jani, to Tvoje dílko a Janu Štursovi se Ti moc povedlo. Jsi dobrá "spisostudentka".
Dana
