Ostatní brouci přikyvují.
“No a co vyvádí ten premiér se slimáky! Domeček na záda z dotací!” "
Bacha, motýl, o politice ani muk," cvrkne cvrček a partička brouků utichne. Okřídlený elegán v cylindru ladně dosedne na pařez.
"Frajer jeden okřídlené, holky na něm můžou tykadla nechat", zamručí roháč. Motýl prochází mezi stoly, laškovně klepe křídly a pak: "Zdravím vás, pánové. Co se tu řeší?”
”Ále nic,” odvětví brouci a raději koukají do kalíšků s nektarem.
“No, možná trochu o tom medu,” nadhodí Tesařík. Motýl si sedne, mávne na číšníka, že si dá taky a spustí: “Pánové, já to říkám pořád...."
"Bože a je to tu zas,” zašeptá roháč a opře se hlavou o stůl.
”Soudruzi mravenci to tu vedli nejlíp,” pokračuje motýl jakoby nic. “Nektar byl za poloviční ceny, každýmu zařídili bydlení, společná zásoba jídla. Každý slušný brouk věděl, kde přečká zimu!”
”Co to kecáš? Bydlet v sídlišti z mravenišť stojí za prd a hlavně všechno kradli pro svoji královnu. Myslel jsem, že jediné, kdo tu plivá hovna je hovnivál," vybouchl roháč.
Toho večera lítali pěsti a kopance.
Poučení: K dobrému pití v hospůdce politika nepatří, pokud nechceš dostat po tykadle.
