„Evičko, já ti nevím. Ještě nejsi úplně vyježděná a chceš jet v noci a navíc v zimě sama?“
Do toho se přidala maminka: „Copak v noci a sama, ale po vánočním večírku? Ty snad nebudeš pít alkohol?“
„Jenom si připiju a pak už pít nebudu. Máme tam bezva partu lidí, tak je zábava i bez alkoholu.
Prosííím, jinak se pak sem k nám do vesnice nedostanu,“ škemrala dál Eva. Rodiče se na sebe podívali a tatínek, který měl pro svou jedinou dceru slabost, pak na její žadonění přikývl. Eva k němu přiskočila, objala ho a se slovy „Tati, ty jsi nejlepší,“ ho políbila na tvář, popadla klíčky od auta a spěchala do práce.
Celý den v práci byl ve znamení příprav na večírek. Ten začal už v pozdních odpoledních hodinách a byl bujarý, plný zábavy, dobrého jídla a pití. Mladý kolektiv zaměstnanců si ho užíval bez zábran. Eva se zprvu držela svého předsevzetí nepít, ale nechala se strhnout davem, takže tequily s citrónem a se solí lítaly jedna za druhou. Proto už kolem desáté večer měla většina lidí dost a postupně se vytráceli domů. Eva seděla u baru a čas jí běžel v poněkud jiném módu. Jako by se náhle probudila a zjistila, že si nemá s kým povídat. Když vstala, zamotala se jí hlava. Ani to jí ale nezabránilo sednout za volant půjčeného auta.
„Je to přece jenom kousek, pár vesnic za město a jsem doma,“ mumlala si Eva v opileckém opojení sama pro sebe.
Prvotní chcípnutí motoru a opakované pokusy o nastartování vystřídala rychlá jízda prostředkem silnice s občasným zajetím kol mimo vozovku. Chybělo už jen pár set metrů do vesnice a byla by doma, když ji náraz blatníkem auta do čehosi téměř vyvedl z opilecké letargie. Rozšířené zorničky, vykulené oči a ruce najednou pevně svírající volant jí nejspíš pomohly k tomu, že udržela auto na silnici.
„Tak to bylo o fous,“ vylítlo z Evy. Leknutím málem vystřízlivěla. Nicméně nezastavila a jela dál.
„Ty bláho, to musela být nejmíň srnka,“ říkala Eva sama sobě, „to mě táta zabije, jestli je moc poničené auto.“
Raději auto zaparkovala vzadu za zahradou a ne přímo před domem. Doma pak proklouzla jako myška do svého pokoje, aby ji nikdo neviděl.
Těsně nad ránem ji vzbudil táhlý zvuk domovního zvonku. Slyšela hlasy a pak hlasitý výkřik maminky. Vylítla z postele, popadla župan a běžela po schodech dolů.
Policisté v uniformách v ruce drželi občanský průkaz a peněženku Evina otce.
„Je nám líto, ale pan Václav Kupka byl dnes v noci zabit neznámým řidičem na silnici číslo 101 pár metrů západně od hranice vaší vesnice,“ pronesla policistka a v jejích očích byla znát projevená soustrast.
„Neee,“ křičela hystericky Eva. Padla na zem a objímala nohy své maminky, která se plačící opírala o futra dveří do obývacího pokoje. V tu chvíli nikdo netušil, jak hrozné jejich utrpení ve skutečnosti bude.
Těsně nad ránem ji vzbudil táhlý zvuk domovního zvonku. Slyšela hlasy a pak hlasitý výkřik maminky. Vylítla z postele, popadla župan a běžela po schodech dolů.
Policisté v uniformách v ruce drželi občanský průkaz a peněženku Evina otce.
„Je nám líto, ale pan Václav Kupka byl dnes v noci zabit neznámým řidičem na silnici číslo 101 pár metrů západně od hranice vaší vesnice,“ pronesla policistka a v jejích očích byla znát projevená soustrast.
„Neee,“ křičela hystericky Eva. Padla na zem a objímala nohy své maminky, která se plačící opírala o futra dveří do obývacího pokoje. V tu chvíli nikdo netušil, jak hrozné jejich utrpení ve skutečnosti bude.
Novinový článek, který vyšel za dva týdny v novinách, zněl jasně: Dcera zabila otce jeho vlastním autem a po zjištění spáchala sebevraždu.
Cvičení: Ernest Hemingway kdysi řekl, že každý opravdový příběh končí smrtí.
A to je to, čím se budeme zabývat. Napište tragédii.
Nezapomeňte:
1/ že tragédie není jen pouhým zobrazením utrpení.
2/ Dále, že hlavní hrdina by měl na něčem lpět a jeho lpění by mělo být vyřčeno.
3/ A na tři nejdůležitější věci: začátek, prostředek a konec. Obzvláště silný závěr je nutný! Závěr, který čtenáři nepřináší poučení, působí, jako by postrádal moment katarze - tu vnitřní očistu člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo setkání se zlem. Zkrátka tragédie bez katarze přestává být tragédií.
