Před válkou ji jako Češku hnali z pohraničí Němci, po Vítězném únoru jako velkostatkářku zase komunisti. Při náletu na Prahu dostal palác Orbis na Vinohradech, kde za války bydlela, plný zásah. Bomba proletěla střechou a schodištěm až do přízemí. Ale díky sabotáži dělníků při její výrobě nevybuchla. Na jaře 1945 po jejím obýváku vozila sovětského poručíka kobyla, než si vybral, co se mu líbilo.
V padesátých letech jí stále znovu dupali po bytě tajní v kožených kabátech, kteří hledali, kde je ukryté zubařské zlato.
Byla podvratný živel, ale omylem dostala vyznamenání Za zásluhy.
Její manžel zemřel po nešetrném výslechu a ona zůstala čtyřicet let vdovou. Žila v domácnosti komunistického starosty a předsedy JZD, přitom odmítala chodit k volbám a poslouchala jen Rádio Svobodná Evropa.
Legenda naší rodiny, chodící dějepis dvacátého století. Příběh člověka, kterého nic nezlomilo, nikdy neuhnul, a nakonec se dožil toho, v co nikdy nepřestal věřit.
Legenda naší rodiny, chodící dějepis dvacátého století. Příběh člověka, kterého nic nezlomilo, nikdy neuhnul, a nakonec se dožil toho, v co nikdy nepřestal věřit.