Jak už to tak bývá, s výchovou všech mláďat byly nějaké potíže.
Malý zajíček stále ne a ne si zapamatovat jaké byliny jsou jedlé a které ne. Zbytečně před ním zaječice nápadně mlaskající chroupala sladký jetel a ostentativně vyflusávala jedovatý pryskyřník, což šlo přes hlodavé řezáky obzvlášť složitě. Nakonec zajíčkovi řekla:
„Vše chroupej jen sušené a u čerstvého nejez nikdy to, co je hořké. Nepochutnáš si sice na lahodné pikantní pampelišce, ale přežiješ, nezemřeš hlady. Najdeš si hezkou zaječici, ta bude znát byliny a přivedete na svět nové zajíčky.“
Lištičce se zase příčilo zabíjet pro obživu jiná zvířátka. Marně před ní stará liška radostně zakusovala hraboše, vraždila jak jihoamerické drogové komando a chystala krvavé hody. Malá takto žít nechtěla. A tak jí matka do života poradila:
„My lišky musíme jíst maso - to nezměníš. Některá zvířátka ale zemřou sama. Stářím, úrazem… Když taková najdeš, budeš mít maso a přežiješ. Není to u nás sice běžné, my lovíme. Časem si ale najdeš pěkného lišáka, přivedete na svět nová liščata a on bude lovit pro vás všechny.
Dětská mláďata rostou nejdéle, tam měli rodiče nejvíce starostí. Krmení, první zoubky, učit se na nočník, logoped, škola a poznávání složitého světa lidí… Holčičku bavilo učit se, ale příliš o sebe nedbala. Myla se, zoubky si čistila, botky dvoje měla a před chlapci neprděla. Jenže se nemalovala, nefintila a proti všeobecné módě „tam dole“ neholila. Vystudovala ovšem Karlovu univerzitu obor všeobecné lékařství a matka jí předpověděla:
„Jsem ráda, že jsi studovaná a chytrá. Mohla bys o sebe více dbát, ale určitě se najde nějaký jiný lékař, vědec, nebo kosmonaut, který nebude hledět na vizáž a i z tebe bude matka a přivedete na svět chytré děti.
Chlapeček byl zase manuálně velmi zručný. Ale co se učení týče, byl bohužel „blbej jak auto bláta“. Skoro propadal už na základní škole. Otec vědecký pracovník a sběratel akademických titulů z něj chtěl mít také vzdělance. Brzy však pochopil, že je to nemožné jako den na MATFYZU bez kalkulačky a logaritmického pravítka. Nakonec byl rád, že se kluk vyučil zedníkem, protože řemeslo mu šlo a bavilo ho. Vypravil jej tedy do života:
„Jsi šikovný a když si k sobě najdeš dostatečně submisivní puťku, tak alespoň doma budeš šéfem- když v práci na to nemáš. A časem snad budete mít hezké a šikovné děti.
U zajíců a lišek vše bylo tak jak zvířecí rodiče očekávaly. Tu a tam z dálky viděli krčit se v trávě malého zajíčka a nedospělou lišku, jak nemotorně pronásleduje myš. Zavětřili a pomysleli si: To jsou mladí našich mladých, dobře jsme je připravili. A šli dál svou cestou.
U lidí si jen oproti předpokladu vzal šikovný chlapeček chytrou holčičku. On obdivoval její chytrost a že má jako lékařka zodpovědné povolání, pitomé barbíny ho nepřitahovaly. Ona obdivovala jeho zručnost a manuální prací vypracovanou chlapskou postavu. Pochybovala, že by nějaký neduživý převzdělaný brejlovec dokázal postavit dům a zplodit- naštěstí- po tatínkovi hezké a po ní chytré děti.
Jenže matka holčičky a otec chlapce jen nekoukali zpovzdálí:
„Evičko, jak s ním můžeš být? Vždyť on je úplně blbej- nečte, filozofii nerozumí, o dějinách ničehož neví a jednou jsem ho slyšela hovořit neslušně!!!“ Kvílela matka při každé návštěvě, když s dcerou zůstala o samotě. Stokrát jinak, pokaždé však to samé.
„Adame, proboha co jsi to za chlapa, když vyděláváš méně, než tvoje žena! A jak dlouho si myslíš, že s tebou bude- ona vysokoškolačka- se zedníkem! O čem si s tebou může povídat! Nakonec jí na noční sbalí nějaký doktor, ona ti zdrhne a děti ti nechá na krku. Vaří ona vůbec doma?!“ Častoval zase syna otec.
A tak holčička- lékařka začala brát prášky na nervy a za nějaký čas se pokusila o sebevraždu. Chlapeček- šikula začal chlastat a v opilosti zavinil autem bouračku. Jen tak tak, že sebe, ani nikoho dalšího nezabil.
Skončili oba v psychiatrické léčebně, jen každý na jiném oddělení a už nikdy nic nebylo tak dobré jako na začátku. O děti se jim přetahovali prarodiče, kteří si zároveň kladli otázku, jak se to mohlo stát… A nevšimli si přitom na poli za plotem blázince hopkajícího zajíce a plazící se lišky. Staří zajíci a staré lišky totiž nejezdí k mladým na svátky, víkendy, vánoce, nebo nejhůře „jen tak“. Zpovzdálí je pozorují a do ničeho jim nekecají.
A jaké z toho plyne poučení? Nechte dospělé děti žít jejich životem. Pokud jste je vychovali dobře, tak to zvládnou. A pokud špatně, už to nedoženete a to zlé jen zhoršíte.
Verze 2:
Bajka o zvířátkách a lidech. O rodičích…
Jednoho dne se na světě blízko sebe narodila čtyři mláďata. Malý zajíček, liška a lidský chlapec s děvčátkem. Jak už to tak bývá, s výchovou všech mláďat byly nějaké potíže. Malý zajíček stále ne a ne si zapamatovat jaké byliny jsou jedlé a které ne. Zbytečně před ním zaječice chroupala sladký jetel a vynechávala jedovatý pryskyřník. Nakonec zajíčkovi řekla:
„Vše chroupej jen sušené a u čerstvého nejez nikdy to, co je hořké. Nepochutnáš si sice na lahodné pikantní pampelišce, ale přežiješ, nezemřeš hlady. Najdeš si hezkou zaječici , ta bude znát byliny a přivedete na svět nové zajíčky.“
Lištičce se zase příčilo zabíjet pro obživu jiná zvířátka. Marně před ní stará liška zakusovala hraboše a chystala krvavé hody. Malá takto žít nechtěla. A tak jí matka do života poradila:
„My lišky musíme jíst maso - to nezměníš. Některá zvířátka ale zemřou sama. Stářím, úrazem… Když taková najdeš, budeš mít maso a přežiješ. Není to u nás sice běžné, my lovíme… Časem si ale najdeš lišáka, přivedete na svět liščata a on bude lovit pro vás všechny.
Dětská mláďata rostou nejdéle, tam měli rodiče nejvíce starostí. Krmení, první zoubky, učit se na nočník, logoped, škola a poznávání složitého světa lidí… Holčičku bavilo učit se, ale příliš o sebe nepečovala. Myla se, zoubky si čistila, čistě se oblékala. Jen se nemalovala a nefintila... Vystudovala ovšem Karlovu univerzitu obor všeobecné lékařství a matka jí předpověděla:
„Jsem ráda, že jsi studovaná a chytrá. Mohla bys o sebe více dbát, ale určitě se najde nějaký jiný lékař, nebo vědec, který nebude hledět na vzhled a i s tebe bude matka a přivedete na svět chytré děti.
Chlapeček byl zase manuálně velmi zručný. Jen slabší, co se učení týče. Skoro propadal už na základní škole. Otec- vědec- z něj chtěl mít také vzdělance. Brzy však pochopil, že je to nemožné. Nakonec byl rád, že se syn vyučil zedníkem, protože řemeslo mu šlo a bavilo ho. Vypravil jej tedy do života:
„Jsi šikovný a když si k sobě najdeš dostatečně submisivní děvče, tak alespoň doma budeš premiantem, když to ve škole nevyšlo. A časem budete mít hezké a šikovné děti.
U zajíců a lišek vše bylo tak jak zvířecí rodiče očekávaly. Tu a tam z dálky viděli krčit se v trávě malého zajíčka a nedospělou lišku jak nemotorně pronásleduje myš. Zavětřili a pomysleli si: To už jsou mladí našich mladých, dobře jsme je připravili. A šli dál svou cestou.
U lidí si jen oproti předpokladu vzal šikovný chlapeček chytrou holčičku. On obdivoval její chytrost a že má jako lékařka zodpovědné povolání. Ona obdivovala jeho zručnost a manuální prací vypracovanou postavu. Narodily se jim hezké a chytré děti.
Jenže matka holčičky a otec chlapce jen nekoukali zpovzdálí:
„Evičko, jak s ním můžeš být? Vždyť on je hloupý! Nečte, filozofii nerozumí, o dějinách nic neví a jednou jsem ho slyšela hovořit neslušně!!!“ Kvílela matka při každé návštěvě, když s dcerou zůstala o samotě. Stokrát jinak, pokaždé však to samé.
„Adame, co jsi to za chlapa, když vyděláváš méně, než tvoje žena! A jak dlouho si myslíš, že s tebou bude? Ona vysokoškolačka- se zedníkem! O čem si s tebou může povídat! A že ani doma nevaří?!“ Častoval zase syna otec.
A tak holčička- lékařka začala brát prášky na nervy a za nějaký čas se pokusila o sebevraždu. Chlapeček- šikula začal pít a v opilosti zavinil autem bouračku. Jen tak tak, že sebe, ani nikoho dalšího nezabil.
Skončili oba ve stejné psychiatrické léčebně, jen každý na jiném oddělení a už nikdy nic nebylo tak dobré jako na začátku. O děti se jim přetahovali prarodiče, kteří si zároveň kladli otázku, jak se to mohlo stát… A nevšimli si přitom na poli za plotem blázince hopkajícího zajíce a plazící se lišky, aby si z nich mohli vzít příklad: Staří zajíci a staré lišky totiž nejezdí k mladým na svátky, víkendy, vánoce, nebo „jen tak“. Jen je zpovzdálí pozorují.
A jaké z toho plyne poučení? Nechte dospělé děti žít jejich životem. Pokud jste je vychovali dobře, tak to zvládnou. A pokud špatně, nic nenapravíte a zlé jen zhoršíte.
„Vše chroupej jen sušené a u čerstvého nejez nikdy to, co je hořké. Nepochutnáš si sice na lahodné pikantní pampelišce, ale přežiješ, nezemřeš hlady. Najdeš si hezkou zaječici, ta bude znát byliny a přivedete na svět nové zajíčky.“
Lištičce se zase příčilo zabíjet pro obživu jiná zvířátka. Marně před ní stará liška radostně zakusovala hraboše, vraždila jak jihoamerické drogové komando a chystala krvavé hody. Malá takto žít nechtěla. A tak jí matka do života poradila:
„My lišky musíme jíst maso - to nezměníš. Některá zvířátka ale zemřou sama. Stářím, úrazem… Když taková najdeš, budeš mít maso a přežiješ. Není to u nás sice běžné, my lovíme. Časem si ale najdeš pěkného lišáka, přivedete na svět nová liščata a on bude lovit pro vás všechny.
Dětská mláďata rostou nejdéle, tam měli rodiče nejvíce starostí. Krmení, první zoubky, učit se na nočník, logoped, škola a poznávání složitého světa lidí… Holčičku bavilo učit se, ale příliš o sebe nedbala. Myla se, zoubky si čistila, botky dvoje měla a před chlapci neprděla. Jenže se nemalovala, nefintila a proti všeobecné módě „tam dole“ neholila. Vystudovala ovšem Karlovu univerzitu obor všeobecné lékařství a matka jí předpověděla:
„Jsem ráda, že jsi studovaná a chytrá. Mohla bys o sebe více dbát, ale určitě se najde nějaký jiný lékař, vědec, nebo kosmonaut, který nebude hledět na vizáž a i z tebe bude matka a přivedete na svět chytré děti.
Chlapeček byl zase manuálně velmi zručný. Ale co se učení týče, byl bohužel „blbej jak auto bláta“. Skoro propadal už na základní škole. Otec vědecký pracovník a sběratel akademických titulů z něj chtěl mít také vzdělance. Brzy však pochopil, že je to nemožné jako den na MATFYZU bez kalkulačky a logaritmického pravítka. Nakonec byl rád, že se kluk vyučil zedníkem, protože řemeslo mu šlo a bavilo ho. Vypravil jej tedy do života:
„Jsi šikovný a když si k sobě najdeš dostatečně submisivní puťku, tak alespoň doma budeš šéfem- když v práci na to nemáš. A časem snad budete mít hezké a šikovné děti.
U zajíců a lišek vše bylo tak jak zvířecí rodiče očekávaly. Tu a tam z dálky viděli krčit se v trávě malého zajíčka a nedospělou lišku, jak nemotorně pronásleduje myš. Zavětřili a pomysleli si: To jsou mladí našich mladých, dobře jsme je připravili. A šli dál svou cestou.
U lidí si jen oproti předpokladu vzal šikovný chlapeček chytrou holčičku. On obdivoval její chytrost a že má jako lékařka zodpovědné povolání, pitomé barbíny ho nepřitahovaly. Ona obdivovala jeho zručnost a manuální prací vypracovanou chlapskou postavu. Pochybovala, že by nějaký neduživý převzdělaný brejlovec dokázal postavit dům a zplodit- naštěstí- po tatínkovi hezké a po ní chytré děti.
Jenže matka holčičky a otec chlapce jen nekoukali zpovzdálí:
„Evičko, jak s ním můžeš být? Vždyť on je úplně blbej- nečte, filozofii nerozumí, o dějinách ničehož neví a jednou jsem ho slyšela hovořit neslušně!!!“ Kvílela matka při každé návštěvě, když s dcerou zůstala o samotě. Stokrát jinak, pokaždé však to samé.
„Adame, proboha co jsi to za chlapa, když vyděláváš méně, než tvoje žena! A jak dlouho si myslíš, že s tebou bude- ona vysokoškolačka- se zedníkem! O čem si s tebou může povídat! Nakonec jí na noční sbalí nějaký doktor, ona ti zdrhne a děti ti nechá na krku. Vaří ona vůbec doma?!“ Častoval zase syna otec.
A tak holčička- lékařka začala brát prášky na nervy a za nějaký čas se pokusila o sebevraždu. Chlapeček- šikula začal chlastat a v opilosti zavinil autem bouračku. Jen tak tak, že sebe, ani nikoho dalšího nezabil.
Skončili oba v psychiatrické léčebně, jen každý na jiném oddělení a už nikdy nic nebylo tak dobré jako na začátku. O děti se jim přetahovali prarodiče, kteří si zároveň kladli otázku, jak se to mohlo stát… A nevšimli si přitom na poli za plotem blázince hopkajícího zajíce a plazící se lišky. Staří zajíci a staré lišky totiž nejezdí k mladým na svátky, víkendy, vánoce, nebo nejhůře „jen tak“. Zpovzdálí je pozorují a do ničeho jim nekecají.
A jaké z toho plyne poučení? Nechte dospělé děti žít jejich životem. Pokud jste je vychovali dobře, tak to zvládnou. A pokud špatně, už to nedoženete a to zlé jen zhoršíte.
Verze 2:
Bajka o zvířátkách a lidech. O rodičích…
Jednoho dne se na světě blízko sebe narodila čtyři mláďata. Malý zajíček, liška a lidský chlapec s děvčátkem. Jak už to tak bývá, s výchovou všech mláďat byly nějaké potíže. Malý zajíček stále ne a ne si zapamatovat jaké byliny jsou jedlé a které ne. Zbytečně před ním zaječice chroupala sladký jetel a vynechávala jedovatý pryskyřník. Nakonec zajíčkovi řekla:
„Vše chroupej jen sušené a u čerstvého nejez nikdy to, co je hořké. Nepochutnáš si sice na lahodné pikantní pampelišce, ale přežiješ, nezemřeš hlady. Najdeš si hezkou zaječici , ta bude znát byliny a přivedete na svět nové zajíčky.“
Lištičce se zase příčilo zabíjet pro obživu jiná zvířátka. Marně před ní stará liška zakusovala hraboše a chystala krvavé hody. Malá takto žít nechtěla. A tak jí matka do života poradila:
„My lišky musíme jíst maso - to nezměníš. Některá zvířátka ale zemřou sama. Stářím, úrazem… Když taková najdeš, budeš mít maso a přežiješ. Není to u nás sice běžné, my lovíme… Časem si ale najdeš lišáka, přivedete na svět liščata a on bude lovit pro vás všechny.
Dětská mláďata rostou nejdéle, tam měli rodiče nejvíce starostí. Krmení, první zoubky, učit se na nočník, logoped, škola a poznávání složitého světa lidí… Holčičku bavilo učit se, ale příliš o sebe nepečovala. Myla se, zoubky si čistila, čistě se oblékala. Jen se nemalovala a nefintila... Vystudovala ovšem Karlovu univerzitu obor všeobecné lékařství a matka jí předpověděla:
„Jsem ráda, že jsi studovaná a chytrá. Mohla bys o sebe více dbát, ale určitě se najde nějaký jiný lékař, nebo vědec, který nebude hledět na vzhled a i s tebe bude matka a přivedete na svět chytré děti.
Chlapeček byl zase manuálně velmi zručný. Jen slabší, co se učení týče. Skoro propadal už na základní škole. Otec- vědec- z něj chtěl mít také vzdělance. Brzy však pochopil, že je to nemožné. Nakonec byl rád, že se syn vyučil zedníkem, protože řemeslo mu šlo a bavilo ho. Vypravil jej tedy do života:
„Jsi šikovný a když si k sobě najdeš dostatečně submisivní děvče, tak alespoň doma budeš premiantem, když to ve škole nevyšlo. A časem budete mít hezké a šikovné děti.
U zajíců a lišek vše bylo tak jak zvířecí rodiče očekávaly. Tu a tam z dálky viděli krčit se v trávě malého zajíčka a nedospělou lišku jak nemotorně pronásleduje myš. Zavětřili a pomysleli si: To už jsou mladí našich mladých, dobře jsme je připravili. A šli dál svou cestou.
U lidí si jen oproti předpokladu vzal šikovný chlapeček chytrou holčičku. On obdivoval její chytrost a že má jako lékařka zodpovědné povolání. Ona obdivovala jeho zručnost a manuální prací vypracovanou postavu. Narodily se jim hezké a chytré děti.
Jenže matka holčičky a otec chlapce jen nekoukali zpovzdálí:
„Evičko, jak s ním můžeš být? Vždyť on je hloupý! Nečte, filozofii nerozumí, o dějinách nic neví a jednou jsem ho slyšela hovořit neslušně!!!“ Kvílela matka při každé návštěvě, když s dcerou zůstala o samotě. Stokrát jinak, pokaždé však to samé.
„Adame, co jsi to za chlapa, když vyděláváš méně, než tvoje žena! A jak dlouho si myslíš, že s tebou bude? Ona vysokoškolačka- se zedníkem! O čem si s tebou může povídat! A že ani doma nevaří?!“ Častoval zase syna otec.
A tak holčička- lékařka začala brát prášky na nervy a za nějaký čas se pokusila o sebevraždu. Chlapeček- šikula začal pít a v opilosti zavinil autem bouračku. Jen tak tak, že sebe, ani nikoho dalšího nezabil.
Skončili oba ve stejné psychiatrické léčebně, jen každý na jiném oddělení a už nikdy nic nebylo tak dobré jako na začátku. O děti se jim přetahovali prarodiče, kteří si zároveň kladli otázku, jak se to mohlo stát… A nevšimli si přitom na poli za plotem blázince hopkajícího zajíce a plazící se lišky, aby si z nich mohli vzít příklad: Staří zajíci a staré lišky totiž nejezdí k mladým na svátky, víkendy, vánoce, nebo „jen tak“. Jen je zpovzdálí pozorují.
A jaké z toho plyne poučení? Nechte dospělé děti žít jejich životem. Pokud jste je vychovali dobře, tak to zvládnou. A pokud špatně, nic nenapravíte a zlé jen zhoršíte.
