Laboratoř pro výzkum vůní - napsala Jana Venzlů

Jako malá si Světla Tomanová navlékala kuličky jalovce na provázek a věšela si je kolem krku. Babička, která se v jalovci i koupala, na něj nedala dopustit a tvrdila jí, že ji vždycky ochrání. 

Když se Světla, už jako dospělá, v Nepálu belhala do horské vesničky, která se v tu chvíli zdála být nekonečně daleko, ucítila kouř z jalovce. Zastavila se, nadechla a věděla, že už to zvládne. 

Jalovcový čaj popíjela také, když poslouchala starou písničku svého muže: „Já to s tebou myslím dobře. Ty přeci nejsi mateřský typ. Promluvíme si, až dospěješ.“ 

Ve třiceti letech si ale připadala stará dost. Přivoněla si k čaji, napila se a oznámila svému muži: „Chci se rozvést.“

Tři roky poté stojí Světla ve své laboratoři a kouká na vzorek molekul vyhynulé květiny. 

„Co když tuto rostlinu, kterou už ve volné přírodě neuvidíme a nacházíme ji pouze vysušenou v herbářích, můžeme alespoň částečně přivést znovu k životu?“ 

Její nový úkol ji vzrušoval, zároveň se ale neubránila úvahám o své vlastní situaci: „Je zmrazení vajíček řešení? Tři roky neměla žádný kloudný vztah, žádného muže, kterého by chtěla představit rodičům, nedej bože, s kterým by chtěla mít dítě. Co když to bude trvat další tři roky?“
Následujících osm měsíců porovnávala vzorek molekul se sbírkou ve své knihovně, míchala vůně podobné molekulové struktury, zvýrazňovala nebo zeslabovala určité tóny, aby nakonec mohla vytvořit představu toho, jak mohla tato rostlina vonět. Osm měsíců si střídavě domlouvala a rušila schůzku v Centru asistované reprodukce. 

„Měl parazit pravdu? Své neteře zbožňuji, ale nikdy nevím, jak si s nimi hrát. Právě jsem přišla o svůj první dospělý zub. Už teď jsem stará, co teprve za pár let,“ mumlala si pro sebe, zatímco dokončila poslední variantu vůně vyhynulé rostliny. 

 „Nepřidala jsem nic, co by tam nepatřilo. Pracuji jenom s fakty. Toto by se před pár lety mohlo stát jenom v science fiction. Kdo ví, jestli za pár let nebude mražení vajíček stejně běžné jako užívání antikoncepce?“ 

Začala se sama pro sebe usmívat. Naposled po jednom otevřela všechny vzorky. Každý voněl trochu jinak, jedno ale měli všechny společné. Štiplavou vůni jalovce.



HODNOCENÍ

- pořád ten tu vyhynulou rostlinu zaměňují s jalovcem

- z parazita udělala Nepálce

- jediná Andrea to pochopila

- Nepál je zavádějící

- je tam moc těch témat

- zvolit jinou kytku, která bude mít nějakou symboliku s tím početím

- zjednodušit to

- hezký jazyk

- vůně jalovce by se tam měla linout

- není tam to rozpoznání