„Vašku, ty jsi zase chlastal. Mám toho dost! Už to nevydržím!“ cedí mezi zuby.
„Zuzanko,“ neohrabaně se jí snaží pohladit a pochichtává se při tom.
„Nesahej na mě!“ sykne a odchází do ložnice. Nejistě se potácí za ní.
„Padej do obýváku!“ otočí se na něj.
Ráno sbalí věci a strčí děti i psa do auta. Odjede k rodičům. Takhle to dál nejde.
Řídí automaticky, myšlenky se jí honí hlavou. Najednou cosi padá z nákladního auta, které jede před ní. Prásk! Naráží na její kapotu, přední sklo. Stáčí volant, zastaví. Rychle dýchá. Všichni jsou v pořádku. Celá se chvěje. Vystupuje z auta. Rozbité čelní sklo, kapota, světlo…Co teď?
Vytahuje z kabelky mobil. „Vašku…“
