Míjení - napsal Marek Greger

„Já tě nenávidím, všechno musíš zkazit! Je to ten nejlepší kluk na světě!“
„Ale já ti chci jen říct…“
„Nemůžu za to, že nevidíš, jak je skvělej!“
„Já pro tebe chci jenom to nejlepší…“
„Ne, chceš to nejlepší pro jenom sebe. Na mně ti vůbec nezáleží.“
„To není pravda.“
„Je, a abys věděla, Majkl mě miluje a chce si mě vzít!“

V tu chvíli láhev vína, kterou svírala v ruce málem povolila pod jejím sevřením. To, jejímu srdci nejdražší, to, co si piplala od kolíbky, se najednou vzdaluje na voru, kterej zfušoval nějakej pokérovanej blbeček a řítí se s ní rovnou do peřejí. Dolila si skleničku a hned jí do sebe celou vylila, jako by v ní měla najít řešení.
„Nevíš vůbec nic o životě…“

„Zatímco ty víš úplně všechno! Ale jenom o chlastu! Nedivím se, že tě táta opustil, taky už tě nemůžu vystát.“
Zalapala jen po dechu, znovu si dolila a mezitím co do sebe vyprázdnila další skleničku, přemýšlela nad tím, kde udělala ve výchově chybu. 

Nedokázala jí říct, že je manžel opustil kvůli tomu, že ho svazoval pocit rodinného života a toužil po svobodě.
„Křivdíš mi. Všechno je trochu jinak.“
„Není. Vím moc dobře jak to bylo, pamatuju si to.“
Ale nevěděla vůbec nic. 

A že začala Margaret pít? Každá prázdná láhev byla cihla, ze které stavěla zeď, přes kterou nechtěla dohlédnout na svou minulost. Toužila jen po tom, aby její jediné štěstí v životě neudělalo stejnou chybu. Jenže geny se nezapřou. „Když jsem já milovala grázla, nemůže ona svět cítit jinak.“ 

Honilo se jí hlavou.
„Prosím, nechoď pryč… On pro tebe není ten pravý… Ublíží ti!“
„Mami, miluje mě. A já jeho! Nikdy bych s nikým nemohl být šťastnější, než s ním…“
Věděla, jak vypadá pobláznění a uvnitř cítila, že pravda bude jiná…

 
Když Michele zabouchla dveře, byla to rána… 

Ta větší ale přišla o měsíc později, i když přišla velmi tiše. To, když na dveře zaklepal šerif a jen se beze slova díval Margaret do očí…

Úkol:

Napište příběh z pohledu člověka, kterého nemáte rádi.