Tenhle zvuk už znám. Přinutí mě zvednout hlavu od talíře. Sedím v jídelně na oddělení interny. Snažím se do sebe dostat alespoň trochu vývaru. Únavou sotva držím oči. Včera to nebyl zrovna můj den. Místo dovolenky v zahraničí jsem frčela rovnou na sál.
„Za pět minut dvanáct,“ prohlásil lékař, když mě přivezli na příjem s podezřením na slepák.
Probouzím se na jipce. Po pár hodinách už mě převáží na oddělení. Měsíc je v úplňku. Vidina spánku po dvou dnech bolestí se vytrácí. Konečně usínám. Probouzí mě sténání. Očima sjíždím postele v pokoji. Jsem tu sama. Stropy, dveře i okna už pamatují nějaký ten pátek. Nátěr odprýskává pěknou řádku let. Těkám očima po místnosti. Víčka těžknou. Usínám nakrátko a vše se znovu opakuje.
„Pomoc, nechte mě, pomoc!!“
„Za pět minut dvanáct,“ prohlásil lékař, když mě přivezli na příjem s podezřením na slepák.
Probouzím se na jipce. Po pár hodinách už mě převáží na oddělení. Měsíc je v úplňku. Vidina spánku po dvou dnech bolestí se vytrácí. Konečně usínám. Probouzí mě sténání. Očima sjíždím postele v pokoji. Jsem tu sama. Stropy, dveře i okna už pamatují nějaký ten pátek. Nátěr odprýskává pěknou řádku let. Těkám očima po místnosti. Víčka těžknou. Usínám nakrátko a vše se znovu opakuje.
„Pomoc, nechte mě, pomoc!!“
Pláč zesiluje v křik. Klika dveří klesá.
„Holka ty máš asi vidiny,“ pomyslím si.
Košile se mi lepí na záda, třesu se zimou.
Dveřmi pokoje prosvítají skulinou dveří paprsky z chodby.
Vidím siluetu postavy. Šine si to rovnou k mé posteli. Srdce mi buší.
Rukou šmátrám ve tmě po tlačítku. Musím přivolat sestru.
„Pomozte mi,“ křičím, „pomoc!“
Košile se mi lepí na záda, třesu se zimou.
Dveřmi pokoje prosvítají skulinou dveří paprsky z chodby.
Vidím siluetu postavy. Šine si to rovnou k mé posteli. Srdce mi buší.
Rukou šmátrám ve tmě po tlačítku. Musím přivolat sestru.
„Pomozte mi,“ křičím, „pomoc!“
Nevydám však ani hlásku. Je blíž a blíž.
Natahuje ke mně ruku. Nemůžu se hnout! Tep se mi zvedá.
Zvedám hlavu. Nevidím nic, obličej překrývá proud vlasů. Je to žena?
Ležím, strach mě paralyzoval. Úzkost, chlad. Bolest v podbřišku mě ochromila. Krůpěje potu se mi řinou po spáncích. Odpadám.
Probouzím se ráno s bolestí hlavy. Odcházím do jídelny na snídani. Konečně objevím stůl, kde je volno. Ne nestojím o společnost.
Procházím útržky noci. Sestřička mi poklepe na rameno:
„Promiňte slečno, tady paní v noci nemohla najít zuby, viďte, Helenko?“
S pochopením otáčím hlavu na mou noční návštěvu.
Stařenka mlčí, očima těká po jídelně.
„Tak vidíš holka, nehráblo ti z té narkózy!“ říkám si nahlas.
Natahuje ke mně ruku. Nemůžu se hnout! Tep se mi zvedá.
Zvedám hlavu. Nevidím nic, obličej překrývá proud vlasů. Je to žena?
Ležím, strach mě paralyzoval. Úzkost, chlad. Bolest v podbřišku mě ochromila. Krůpěje potu se mi řinou po spáncích. Odpadám.
Probouzím se ráno s bolestí hlavy. Odcházím do jídelny na snídani. Konečně objevím stůl, kde je volno. Ne nestojím o společnost.
Procházím útržky noci. Sestřička mi poklepe na rameno:
„Promiňte slečno, tady paní v noci nemohla najít zuby, viďte, Helenko?“
S pochopením otáčím hlavu na mou noční návštěvu.
Stařenka mlčí, očima těká po jídelně.
„Tak vidíš holka, nehráblo ti z té narkózy!“ říkám si nahlas.
