Klučina s kudrnatými havraními vlasy, jejichž pramínky mu padají do snědé tváře, přiběhne ke stromu a na jeho vrchol upevní zářivě žlutou vánoční hvězdu.
„Hle, hvězda betlémská!“ hlesne, avšak nikdo jej v tom předvánočním hemžení nevnímá. Otočí se tedy na patě a utíká do svého pokoje.
Svalí se na modré povlečení své postele a hledí přes okenní sklo ven. Je mu do pláče. Sněhové vločky se sypou z nebe ve světelné mlze velkoměsta. Jak asi chutnají? Zdvihne se. Otevře okno a vystrčí své paže. Nabere jich pár do dlaní, ale ony v nich hned roztávají. Zvědavě olízne svou dlaň, ale mají jen mdlou příchuť po vodě.
V dálce se rýsuje půdorys obrovské budovy ve tvaru osmicípé hvězdy. Tam sedí jeho táta. Za loupeže a těžké ublížení na zdraví. Po kolikáté už za jeho krátký dvanáctiletý život? Zná ji trochu i zevnitř. Občas ho tam vychovatelky vodí na návštěvy. Nesnáší ty momenty.
Posledně mu táta řekl: „Už ses naučil v děcáku krást? Správnej cikán nemaká!“
Dva dny pak probrečel.
Jeho baví škola, miluje knížky, láká ho cestování a cizí země.
Táta, když ještě byli spolu, chodil domů ožralý a mlátil mámu. Nikdy ho nepochválil, že dostal jedničku, že je z romských kluků ve třídě nejlepší. Jednoho dne si zase pro něj přijeli a zůstal s mámou sám. Ta si nato našla kumpána z Rozvadova, že prý pro něj bude pracovat, odjela a nechala ho doma samotného. Když to ve škole zjistili, poslala ho sociálka do děcáku. A on je za to vlastně rád. Máma mu občas píše a posílá bonboniéru, ale nikdy za ním nejezdí. Kluci říkají, že dělá šlapku.
Náhle se objeví ve dveřích teta Milena a zavolá: „Romeo, prosím tě, ještě vypadneš! Zavři to okno! Je tu zima. Brr.!“
Romeo zavírá okno a nespouští z ní oči. Teta se usmívá a podává mu zásilku.
„Něco ti přišlo od samotné královny z Anglie!“ žertuje.
Romeo k ní popojde pár kroků: „Pro mě? Z Anglie?“
Sedne si na postel a okamžitě trhá tuhý žlutý papír i bublinkovou vrstvu pod ním. Uvnitř je dopis, Marshmallow, čokoláda a učebnice angličtiny.
Čte řádky napsané kostrbatým písmem: „Milý Romeo, usídlili jsme se v Anglii před půl rokem a docela se nám daří. Kluci chodí do místní školy a my se strejdou jsme si našli práci. Musíš za námi přijet! Těšíme se na Tebe! Veselé Vánoce. Teta Julie s rodinou.“
Přiložena je i fotka, z které se na něj zubí celá tetina rodina u vánočního stromu, a na jejím rubu je napsána adresa s telefonním číslem.
Vypadají jako ze žurnálu! Zrovna na tetu včera myslel. Byla jediná, která ho podporovala, nosila mu knížky a říkala: „Ty těm gádžům ukážeš, kdo jsou Romové!“
Chybí mu. V děcáku si s ním nikdo nechce povídat. Všichni se jen hecují a třeba včera mu kluci namočili hlavu do záchodu za to, že si nechtěl hrát na zloděje a policajty, ale radši si četl.
„Dobrou noc!“ zavolá a po večeři se z jídelny vytratí do svého pokoje.
Potají si sbalí batůžek a čeká na půlnoc, až všichni usnou. Potom sejde do přízemí, vyleze do zahrady oknem a dírou v plotě na ulici. Závějemi sněhu se brodí k hlavní silnici, po které si to šinou kamiony směrem k hranici.
Najde si příhodné místo a stopuje. Nejprve zastaví dva kamiony, co jedou pouze do Německa. Konečně přibrzdí další a řidič na něj křičí: „Where do you wanna go, guy, in this cold weather?“
Naučil se pár anglických frází, a tak se ptá lámaně: „Are you go-ing to En-gland?“
Řidič kývne: „That´s your day of chance, guy, yes, I am! Get in!!!“
Romeo se zakření „Super! Thank you!“ a vyhoupne se do kabiny.
Motor zaburácí a kamion se rozjede do noci. Romeo s tetiným dopisem v kapse spokojeně usíná. Vánoce jsou naděje!
