 |
| Foto: Athee Richterová |
Stalo se to poté, co mi spolu se spolužáky rozcupovali nejen můj přednes, ale i text samotný. Prý je moc klišózní… A totáč nebyl jen o nedostatku jogurtů a knižních čtvrtcích… Ale to rudé království tam určitě nech. A ty draky taky. A ten konec je taky dobrej. Víš co, jděte s Natašou překopat prostředek – rozumějte většinu textu – propojte to pohádkou a bude to skvělý.
Naštěstí nejsem žádný zelenáč, abych si to brala osobně, a ochotně následuji Natašu i s notebookem do vedlejší místnosti.
„Co to zkusit vyprávět z pozice babičky, ta by mohla pak vzpomínat… A provážeme to těma drakama,“ navrhuje Nataša, zatímco já mažu, přesouvám, či vymýšlím další paralely totáče a zlých draků.
„Ještě si to projedeme, ať tam máme akci, dialog, akci, dialog a je to,“ slyším vzápětí. Čtu své učesané dílo nahlas.
„No vidíš, vejdeme se to čtyř minut, to je super,“ kvituje Nataša s radostí a já musím uznat, že tohle vypiplané dítko je prostě lepší. Na porodní bolesti provázející jeho vznik už vůbec nemyslím.
V sobotu si cestou autobusem opakuji cenné Janiny rady týkající se rétoriky a pouštím si nahrávky svého čtení - ano, i takovému sebemrskačství se dobrovolně vystavuji.
V divadle nám Dana s pravou rukou Natašou udílí poslední organizační pokyny, probíhá zvuková zkouška a pak – děj se vůle Lustigova.
V sobotu si cestou autobusem opakuji cenné Janiny rady týkající se rétoriky a pouštím si nahrávky svého čtení - ano, i takovému sebemrskačství se dobrovolně vystavuji.
„Pořádně vyslovuj koncovky, protáhni krááále a vůůůůbec žáááádnou moc a hlavně – první i poslední větu řekni spatra do diváků,“ rekapituluji si v hlavě. Po Zuzčiných Balóncích jsem na řadě se svým Totáčem.
„V mé pohádce to sice skončilo dobře, ale já jsem se přesto nemohla zbavit pocitu, že draci nikdy úplně nevymřou,“ zakončuji po necelých čtyřech minutách svůj příspěvek. Sálem zní potlesk.
Hvězdou večera sice nejsem, neboť smetánku slízne, zcela po právu, píšící moderátor večera Marek Greger. Přesto jsem šťastná, že mohu být jednou z hvězd stále se rozrůstajícího souhvězdí Psavců Dany Emingerové.
KŘEST KNIHY MAMI, CO JE TO ČUPÁK? NA DOBEŠCE
Poslední listopadová sobota patřila v Divadle Dobeška tradičnímu večeru autorského čtení žáků Dany Emingerové. Důležitým bodem programu však nebylo jen samotné čtení, ale také křest nové společné knihy Mami, co je to čupák? 114 veselých i vážných příběhů o rodičích a dětech všeho věku napsalo 50 autorů, kteří prošli kurzy tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga.
.jpeg)
Novou knihu pokřtil pan profesor Pavel Pafko spolu s neteří Arnošta Lustiga Hanou Salajkovou.
V průběhu večera se za mikrofonem se svou tvorbou vystřídalo dvacet autorů. Některé příspěvky sál rozesmály, třeba když se diváci dozvěděli, že u pokladen opravdu neprodávají balonky. Jiné naopak přiměly diváky k zamyšlení, třeba nad jednohlavými draky mezi námi. Poslední příspěvek pak objasnil, co se skrývá za tajemným názvem knihy.
KŘEST KNIHY MAMI, CO JE TO ČUPÁK? NA DOBEŠCE
Poslední listopadová sobota patřila v Divadle Dobeška tradičnímu večeru autorského čtení žáků Dany Emingerové. Důležitým bodem programu však nebylo jen samotné čtení, ale také křest nové společné knihy Mami, co je to čupák? 114 veselých i vážných příběhů o rodičích a dětech všeho věku napsalo 50 autorů, kteří prošli kurzy tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga.
.jpeg)
V průběhu večera se za mikrofonem se svou tvorbou vystřídalo dvacet autorů. Některé příspěvky sál rozesmály, třeba když se diváci dozvěděli, že u pokladen opravdu neprodávají balonky. Jiné naopak přiměly diváky k zamyšlení, třeba nad jednohlavými draky mezi námi. Poslední příspěvek pak objasnil, co se skrývá za tajemným názvem knihy.
Hudební část večera obstarala jazzová zpěvačka Darja Kuncová s kytarovým doprovodem Jaroslava Šindlera a klarinetem Jiřího Emingera.
