Bajka o sirce - napsal Marek Bucko

V jedné čínské továrně s českým jménem vyráběli zápalky - sirky. Jednoho dne- jestli byla hrudka ve směsi, nebo obzvláště vyschlé dřívko - najednou linkou jela sirka s obzvláště velkou hlavičkou. První jí spatřili dělníci: „Ó jak ta má velkou hlavičku, to je ale neobvyklá sirka! Té to jistě jednou bude zapalovat!“
Druhý ji pozoroval technik výroby: „No, to je ale neobyčejně vydařená sirka, taková velká hlavička - té to jistě jednou bude zapalovat!“
Všimly si jí i ostatní sirky. Jely linkou po páse a ševelily mezi sebou: „Viděly jste tu s velkou hlavičkou? To je sirka! Sirka sirek! Té to jednou bude zapalovat.“
Jediný, kdo s ní měl trochu problém, byl kvalitář. Říkal si: „Sirky mají být jedna jako druhá. Co je toto za vzpouru! Na druhou stranu, má obrovskou hlavičku, takže horší není.“ 

No, a protože to bylo v Číně, tak byl i kvalitář demokrat, sirku na konci linky pustil do krabičky, a tak se dostala až do obchodu. A tam v dalekém čínském městečku, krátce před 22. lednem - čili oslavami Nového roku - kupoval chlapeček se svým tatínkem lampion štěstí a zápalky.
„Tatínku, na Nový rok to chce nějaké lepší zápalky. Ne ty naše obyčejné. Podívej, tyhle!“ A držel v ruce krabičku s nápisem SOLO Sušice.
Krabičku koupili a na Nový rok šli lampion vypustit. Bylo větrno, jak už tou dobou bývá. Tatínek otevřel krabičku sirek a viděl jí. Sirku s obrovskou hlavičkou. Vzal ji, škrtnul, přiblížil k hořáčku v lampionu a... sirku sfouknul vítr. 

Všichni měli pravdu. Opravdu jí to JEDNOU zapálilo. 

Tatínek ji zahodil, vzal z krabičky asi pět sirek najednou, škrtl a vítr-nevítr, krásně se mu podařilo zapálit a vypustit lampion.

Poučení: Jdeš li proti větru, sám nic nezmůžeš.