Jsi unavený a těšíš se domů na ženu a na děti. Bylo toho za ten den dost, tolik hádavých a nespokojených klientů jsi už dlouho neměl. Rychle za rodinou, doma popadneš holky a tradá do bazénu.
Otevíráš dveře a... div nepadneš do mdlob.
Uprostřed kuchyně stojí tchyně Marta, právě na ni vůbec nemáš náladu a chceš mít doma jenom Lenku a holky!
A holky každá v ruce tu její mastnou hnusnou bramborovou placku. Ty tvoje máma dělala na sucho. Panečku, to byly placky! Ne tyhle mastné čvaňhance, ze kterých se ti chce zvracet.
Ječíš na holky, prchneš do koupelny, chceš mít u sebe Lenku a pak ječíš i na ni.
Je ti fuk, že to bába myslela dobře.
Je ti úplně fuk, jak se bába právě cítí.
Chceš mít SOUKROMÍ. A bába ať laskvě vypadne a to HNED. Nesnášíš ten její tichý krok, oddaný psí pohled, její věčnou snahu se zavděčit.
Jebne ti z toho! Tak - a teď už brečí i Lenka.
Jdeš s holkama do bazénu. Tam to všechno vyplaveš a bude zase dobře.
Původní verze:
Bramborové placky
"Mami, to jsi hodná, bramborové placky, mňam," šveholí dcera Marty.
Marta dlouho čekala na pozvání, vždyť se s vnučkami celý týden neviděla. Je čas Vánoc, mladí tu pořád měli nějaké návštěvy, ty teď včera konečně všechny odjely a Martě pípla očekávaná esemeska.
Marta se doma pustila do bramborových placek, které dcera i vnučky milují. Zeťák je tak úplně nemusí, ale to je fuk.
U dcery staví jídlo na stůl, vnučky se vrhají k míse, každá se chopí placky a s chutí ukusuje.
Vchází zeť a kriticky sjede Martu pohledem.
"Jak to, že jíte ty placky, holky, vždyť přece víte, že jdeme plavat a to budete pak ty placky ZVRACET," křičí zeť na holky.
Marta cítí úzkost. Když byla malá, táta na ni často křičel. A teď je nejen velká, je navíc stará. Přesto se přikrčí a nahrbí ramena. Zeť mizí do koupelny, odkud hněvivě volá svoji ženu.
Martě si na každé koleno sedá jedna z vnuček a holky přinesou jejich oblíbenou knížku pohádek. Marta jim blaženě předčítá, zcela ponořená do pohádky, do tepla těl vnuček na klíně a do vůně jejich vlasů.
Z koupelny přichází dcera.
"Mami, promiň, my už musíme jít. Jdeme plavat. Ale zítra všechno platí, jak domluveno, vyzvedneš ze školky Adélku a z družiny Terezku a pohádku dočtete."
Podle zarudlých očí dcery Marta poznává, že dcera plakala, urychleně si sbírá své věci a odchází.
Doma si dá horkou sprchu, vypije meduňkový čaj s medem a vleze pod teplou peřinu, rada spí s oknem dokořán. Párkrát se v noci vzbudí s pocitem úzkosti a osamění.
Druhý den přichází s vnučkami domů, Terezka má nějaké úkoly, proč už prvňáčci mají domácí úkoly, k tomu zasednou co nejdřív. Pohádky počkají.
V podvečer v zámku cvakne klíč a dcera přichází domů, radostná, trochu rozevlátá, vlastné spíš do bytu vtančí. Marta se chystá k odchodu. Ví, že by nebyla vítaná, kdyby zůstala, zeť chce mít večer, když přijde domů, soukromí, aspoň tak jí to vysvětluje dcera. Dnes se těší na večeři s kamarádem, poznali se na výletě, co organizovali spolužáci z vejšky, už dlouho nikde takhle vecer nebyla.
"Mami, nečekaně jdeme dnes večer s Tondou na premiéru, zůstaneš tu s holkama, viď?
"Dnes večer vyjímečně nemohu, jdu s Olinkou na večeři a už nemám, jak jí to dát vědět".
"Dobře mami, já si to néjak zařídím, " říká překvapeně dcera, "užijte si to s Olinkou," a pátravě si mámu prohlíží.
Dcera Marty se umí za sebe postavit a tím drží kurz své lodi zvané manželství v poklidných vodách. Marta svoji dceru miluje a obdivuje zároveň. Jo jo, holka, děláš to líp, než jsem to dělala já, povzdychne si. Ale nikdy není pozdě. Zlehka si přejede rty rtěnkou před zrcadlem v předsíni a odchází. Těší se na večeři s téměř neznámým mužem. Na výletě se jim spolu dobře šlapalo a povídalo.
Jaké to bude, spolu povečeřet?
Další názvy a háčky k Jitčině povídce:
Po plackách na rande
Jana Venzlů
Marta sedí u vánočního stromku a netrpělivě čeká na telefon. Bramborové placky na ní posměšně civí z kuchyňské linky. Zeť je sice nemusí, ale vnučky i dcera je vždycky měly rády.
„Mami, tak placky holt letos nebudou na Štěpána, ale sedmadvacátého," zve dcera Martu konečně na návštěvu. Hned, jak položí telefon, pustí se znovu do vaření. Placky jsou přece jenom nejlepší čerstvé.
Placka na klacka
Marek Bucko
„Stesk je mrcha!“ Povzdechla si Marta. Uvědomila si, že brečí u televize i při reklamě na albertovu zeleninovou zahrádku- konkrétně brambory. A co až budou dávat pohádku- třeba Popelku. Bramborové placky a pohádky. To byla s dcerou Lenkou jejich oblíbená povánoční odpoledne. Jenže co se Lenka vdala, tráví vánoce většinou sama. Chápe, že Tonda chce mít svou rodinu a své soukromí. Ona tam chce ale patřit také. Vždyť rodina může být i velká. Bramborové placky. Ty Tonda moc nemusí. Ale Lenka a vnučky je milují.
„Udělám placky a zajedu tam! A Tonda, ten klacek?“ zamyslela se. „Placka na klacka!“ napadlo ji. Napekla je, uložila opatrně v misce do tašky a vyrazila na cestu…
