Lidé, kteří ji dříve obklopovali, zmizeli, nebo se kolem ní jen tak mihli se slovy: "Ráda tě vidím, ale už musím letět, znáš to. Ani nevíš, jak ti závidím, že už máš klid."
Marie se na ně usmívala a v duchu jim odpovídala: "Není co závidět."
Najednou si připadala osamělá. Děti měly svůj život - syn na druhém konci světa a dcera na opačném konci republiky. S prvním mužem se rozvedla a ten druhý před deseti lety zemřel. Aby zapomněla, ponořila se do práce.
"Vlastně vůbec nic jiného nemám," napadlo ji, "a teď už nemám, ani tu práci."
Ze zasmušilého rozjímání ji vytrhla kamarádka, se kterou si v kavárně dala sraz. Narazila na ni nedávno v knihkupectví. Jitka byla spolužačka z gymnázia. Byly si hodně blízké, jak ale šel čas, ztratily se jedna druhé z očí.
"Co tady sedíš jako hromádka neštěstí," pustila se do ní, hned jak dosedla.
"Dyť já už nic nemám," vzdychla Marie nešťastně. "Teda mám. Spoustu času, ale nevím, co s ním."
"Tak to já bych věděla," mrkla na ni Jitka, vyndala z kabelky telefon a začala po něm rychle přejíždět prstem.
"Tady," strčila ho Marii před obličej.
"Nemám brejle, nepřečtu to," pokrčila rameny Marie.
Jitka se nedala odradit. "Připravujeme další kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga. Navázali jsme spolupráci s nakladatelstvím Garamont, které by chtělo vydat knihu našim nejlepším autorům," četla nahlas. Loktem strčila do Marie: "Pamatuješ? Na gymplu jsi pořád něco psala a slohy jsi měla nejlepší ze všech. A teď máš zase spoustu času."
"Ale prosím tě, kdo je zvědavý na nějakou starou bábu," zavrtěla hlavou Marie.
"Blbost," zahlásila Jitka, "a začala něco ťukat do mobilu. Jakou máš adresu, mail a telefon?"
Marie jí to poslušně nadiktovala a pak se zarazila: "Co to děláš?"
Jitka se usmála: "Hotovo. Objednala jsem ti kurz a zaplatila ho svojí kartou. Kurz mi zaplatíš, až skončí, a jen v případě, když tě bude bavit. Pokud ne, jde to na mě," mrkla na Marii.
Té bylo hloupé takovou nabídku odříct, když už to Jitka zaplatila.
"Nemám brejle, nepřečtu to," pokrčila rameny Marie.
Jitka se nedala odradit. "Připravujeme další kurzy tvůrčího Psaní podle Lustiga. Navázali jsme spolupráci s nakladatelstvím Garamont, které by chtělo vydat knihu našim nejlepším autorům," četla nahlas. Loktem strčila do Marie: "Pamatuješ? Na gymplu jsi pořád něco psala a slohy jsi měla nejlepší ze všech. A teď máš zase spoustu času."
"Ale prosím tě, kdo je zvědavý na nějakou starou bábu," zavrtěla hlavou Marie.
"Blbost," zahlásila Jitka, "a začala něco ťukat do mobilu. Jakou máš adresu, mail a telefon?"
Marie jí to poslušně nadiktovala a pak se zarazila: "Co to děláš?"
Jitka se usmála: "Hotovo. Objednala jsem ti kurz a zaplatila ho svojí kartou. Kurz mi zaplatíš, až skončí, a jen v případě, když tě bude bavit. Pokud ne, jde to na mě," mrkla na Marii.
Té bylo hloupé takovou nabídku odříct, když už to Jitka zaplatila.
O čtyři měsíce později Jitce na účtu přistály peníze za kurz a na mobil jí přišla krátká zpráva:
"Díky moc, je to boží. Musíme se co nejdříve sejít, abych ti to všechno mohla vyprávět. Naše lektorka Dana Emingerová je skvělá a vůbec všichni tam. Konečně mám zase pocit, že žiju."
Trvalo víc než rok, než si na to společné setkání našly čas. Ale stálo to za to. Marie pozvala Jitku na autogramiádu své první knihy. 
Trvalo víc než rok, než si na to společné setkání našly čas. Ale stálo to za to. Marie pozvala Jitku na autogramiádu své první knihy.
 |
| Předvánoční křest knihy o rodičích a dětech MAMI, CO JE TO ČUPÁK v Divadle Dobeška, 2022 |
