Podzimní vítr zní jako poetická hudba.
Bolest zubů je jako bodání nožem.
Noční bouřka je hořká jako hádka milujících lidí.
Ranní slunce chutná jako něžné pohlazení.
Hudba zněla těžce jako pochod husitů v bitvě na Vítkově.
Její hlas voní sladce jako chuť nahnilé broskve.
Hašlerka vypadá jako kus černého uhlí zabaleno ve staniolu.
Jeho chůze sní jako dusot zdivočelých koní.
Jeho chůze zní jako kredenc valící se ze schodů.
Hašlerka vypadá jako mrtvej chrobák, kterýho musíš sníst při zkoušce odvahy.
Podzimní vítr zní jako laskavý šepot mojí babičky.
Sebepoznání je jako noční hlídka na skautském táboře.
Bolest zubů je jako dobrá rada od nepřítele.
Ranní slunce chutná jako plátek citrónu, co ležel přes noc na dně sklenice.
Noční bouřka je hořká jako tvoje poslední vzpomínka na ni.
Hudba zněla těžce jako neovladatelný parník razící si cestu přístavním městem.
Její hlas voní sladce jako první narozeninový dort.
Ucítit benzín je jako najít slimáka ve spacáku.
(Marek Fajfr)
Jeho chůze sní jako dusot zdivočelých koní.
(Hana Kotučová)
 |
| René Nekuda |
Hašlerka vypadá jako mrtvej chrobák, kterýho musíš sníst při zkoušce odvahy.
Podzimní vítr zní jako laskavý šepot mojí babičky.
Sebepoznání je jako noční hlídka na skautském táboře.
Bolest zubů je jako dobrá rada od nepřítele.
Ranní slunce chutná jako plátek citrónu, co ležel přes noc na dně sklenice.
Noční bouřka je hořká jako tvoje poslední vzpomínka na ni.
Hudba zněla těžce jako neovladatelný parník razící si cestu přístavním městem.
Její hlas voní sladce jako první narozeninový dort.
Ucítit benzín je jako najít slimáka ve spacáku.
(Marek Fajfr)