„Co je to ta svoboda, mami?“ zvedl oči k matce chlapec. Poslušně capkal vedle ní a pevně jí držel za ruku. Všude byla spousta lidí, kteří něco křičeli. Děsilo ho to a měl strach, aby se mu máma neztratila. Ještě pevněji ji chytil za ruku.Zastavila se a sklonila se k němu. Uvědomila si, jak je maličký a vystrašený. Vzala ho do náručí a konejšivě objala. Jak má dítěti vysvětlit něco tak neuchopitelného a přitom základního. Něco, co často nechápou mnozí dospělí.
Nakonec řekla: „Každý tvůj nádech je svoboda. Pokaždé když se nadechneš a volně se ti zvedne bříško. Pokaždé, když v něm máš takový příjemný pocit a víš, že jsi v bezpečí. To je svoboda.“
Chlapec se na ni usmál a jeho napětí zmizelo. U mámy v náručí se cítil bezpečně. Uplyne ještě spousta let, než pochopí, že bezpečí, o kterém mluvila máma, si vytváří každý sám. Už ale ví, co je svoboda.
