„No jo, načesasaná bída. Prdel ve zlatě, stříbrným rybím příborem žere i zavináče z papíru, ale dýško nenechá ani kačku! B L L L L L !!!“
„Ale no tak, pane Čerte. Nač ta hrubost. I já chodím po nocích na královské plesy v róbě zlatem vyšívané a ve dne máchám prádlo v ledovém potoce.“ A ani Růženka, jak víme, nemá lehký osud. Prospala hezký kousek života.“„Vy jste obě kapitoly samy pro sebe. Ty se voblíkáš ve vořech second handu a Růža je líná a furt jen hnípe.“
„Pane Čerte, jak můžete soudit lidi takto povrchně. Víte, jak je těžké vydělat v dnešní době byť jenom dukát?“
„Tak to nevim. Já mám v pekle votevřenej v bezedným měšci na zlaťáky kontokorent a obyčejný dukáty vůbec neřeším. A i ten účet tady si beztak chtěla nechat ne mě, jak spořivá seš. Jak to vidím, taky smrdíš korunou jak ta Růžena. Ale jsi hezká a jako čert ti můžu poradit, jak vydělat jako hezká holka zlaťáky.“
„Čerte, ty hulváte, sprosťáku. Na co myslíš.“
„Popelko , Popelko. TY na co myslíš. Chtěl jsem ti poradit, abys šla študovat na doktorku a byla hezká lékařka. A tu outratu za tebe rád zaplatím.“
„Víte, pane Čerte, jste nakonec přímočarý a to se mi docela líbí.“
„Ale vždyť ty taky nejseš taková cuchta, jak jsem dělal. Já jen někdy trochu víc hudruju. Tedy zaplatím a pojďme pokračovat na bál. A šaty ti vylousknu já! B L L L L L!“
A Popelka se zavěsila do Čerta a odcházeli spolu do noci. Popelka si už jen pomyslela.
„Tenhle mě nedá, má prachy a když ho učešu, bude hezčí než princ. Ten si stejně šlape na jazyk a ve všem mu radí tatínek.“
Zadání: Vymyslete si tři postavy rozdílného charakteru, které jsou spolu v nějakém veřejném prostoru (vlakové kupé, fronta na poště, čekárna u lékaře...). Jedna z nich odejde a zbylé dvě ji v dialogu komentují.
