„Ještě chvilku, mami,“ stojí patnáctiletý puberťák nad záchodovou mísou s rozepnutým poklopcem. Třesou se mu nohy, vystrašeně hledí na své přirození.
„Pupínek, červený pupínek, kurva.“
Přesně takový, jaký probírali na hodině biologie o pohlavních chorobách. Jaroslav nechce věřit svým očím a raději je zavře. Nechá se přenést do včerejší noci. Noci, o které snil každý den. Triko je stéle cítit po Tereze.
„Poprvé mi ho vyhoní holka a já dostanu aids,“ otevře oči. Zrak těžkne, klesá zpátky na červený pupínek. Je tam. Se zvýšenou opatrností vytáhne mobil. Fotí, googluje, analyzuje svůj zdravotní stav. Příznaky neurčité pohlavní choroby se prohlubují. Situace je vážná. Jaroslav, dnes muž, včera chlapec, pochopil, co musí udělat. Volá venerologii.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní, nechráněná nepříjemnost a teď se mi…, zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ Jaroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu před sebou chránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe bere břímě odpovědnosti a zmocní se ho samota.
Cesta autobusem trvá věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad čeká s pohlavní chorobou a nerad s ní sedí. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše k sobě promlouvá, „Musím něco udělat.“ Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, tu pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom. Jaroslav se nadechne. Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Únava okohybných svalů po celodenním vyhlížení zásahu z hůry přinutí mladíka klesnout pohledem.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní, nechráněná nepříjemnost a teď se mi…, zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ Jaroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu před sebou chránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe bere břímě odpovědnosti a zmocní se ho samota.
Cesta autobusem trvá věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad čeká s pohlavní chorobou a nerad s ní sedí. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše k sobě promlouvá, „Musím něco udělat.“ Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, tu pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom. Jaroslav se nadechne. Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Únava okohybných svalů po celodenním vyhlížení zásahu z hůry přinutí mladíka klesnout pohledem.
„Prosím neklepat.“
Z tváře se vyhladí poslední vrásky vzdoru.
„Vyčkejte na vyzvání zdravotní sestry.“
Samota ho obklopí. Stojí. Na displeji najde číslo Terezy. Prsty váhají.
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže se jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem.
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně ťuká do klávesnice doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslav se nasere a přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorovi prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má údajně pacienty uklidnit. „Tak povídejte, co vás přivádí?“
„Něco se mi udělalo, včera jsem byl s jednou holkou, teda ne úplně jenom trochu, ale ráno se mi tu udělal.“
„Lehněte si na lehátko, je to vaše stálá partnerka?“ pokyne doktor a začne opět ťukat do klávesnice.
„Není,“ sápe se Jaroslav na lehátko za doktorovými zády.
„Znáte se?“
„Jo,“ zlomí se hlas v Jaroslavovi, „jednu noc.“
„Použil jste prezervativ?“
„Ne.“
„Má vaše milenka jiného sexuálního partnera?“ pleskne navlíknutá rukavice o zápěstí.
„Ne…, nevím,“ rezignovaně se posadí Jaroslav.
„Máte vy poměr s jinou partnerkou,“ doktor povytáhne obočí.
„Ne.“
„Hm, dobrá, rozepněte si kalhoty a lehněte si.“
Bledý leží s odhaleným přirozením. Doktor Jaroslava pozoruje zkoumavě. Jaroslav Doktora pozoruje vystrašeně. Mařeně je to všechno jedno a nezaujatě ťuká do klávesnice.
„Hmm, hmm,“ doktor s kamennou tváří se zamýšlí, „myslíte tohle?“ poukáže doktor bílým prstem na červený pupínek.
„Ano.“
„No,“ doktorův profesionální výraz zjihne „Maruško, pojďte se na něco podívat?“ Jaroslav dívku včerejší noci proklíná.
Mařena se dovalí k lehátku, „Doktore?“ navalí se nad Jaroslavovo přirození a zahledí se k bílému prstu.
„Co si o tom myslíte?“
Mařena se ušklíbne. „Myslím, že by se mladý pán neměl holit proti srsti.“
„Tak vidíte pane K, nic vážného to nebude, diagnóza zní: zarostlý chlup,“ pronese doktor, „párkrát si to osprchujte studenou vodou. Do týdne to zmizí.“
Původní verze:
„Jaroslave, co tam tak dlouho děláš?“
„Ještě chvilku, mami,“ stojí patnáctiletý puberťák nad záchodovou mísou s rozepnutým poklopcem. Třesou se mu nohy, vystrašeně hledí na své přirození.
„Pupínek, červený pupínek, kurva.“ Přesně takový, jaký probírali na hodině biologie o pohlavních chorobách. Jaroslav nechce věřit svým očím a raději je zavře. Cítí vůni Terezy a její ruku, která ho vede nocí, kam si sama zamane. O takové noci snil všech 15 let, každý den. Jaroslav se měl stát milovníkem. Jestli jedné ženy nebo tisíce? To dnes není důležité.
„Poprvé mi ho vyhoní holka a já dostanu aids,“ zakloní hlavu, otevře oči. Zrak těžce klesá zpátky k otevřenému poklopci. Je tam. Volná ruka se zvýšenou opatrností vytáhne mobil. Fotí, googluje, měří, analyzuje svůj zdravotní stav. Příznaky neurčité pohlavní choroby se prohlubují. Situace je vážná. Jaroslav, dnes již čerstvým mužem, včera ještě chlapcem, pochopil, co musí udělat. Volá venerologii.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní, nechráněná nepříjemnost a teď se mi…, zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ Jaroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu před sebou chránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe vezme břímě odpovědnosti. Zmocní se ho samota.
Nikdo nerad čeká o samotě. Cesta autobusem trvá věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad sedí s pohlavní chorobou a nerad s ní čeká. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše se sebou smlouvá. „Nenechám se vláčet nepřízní osudu.“ Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, tu pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom. Jaroslav se nadechne. Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Snad únava okohybných svalů po celodenním vyhlížení zásahu z hůry, snad zbloudilá vzpomínka na „Miluji tě“ dívky přinutí mladíka klesnout pohledem. „Prosím neklepat.“ Z utrápené tváře se vyhladí poslední vrásky vzdoru. „Vyčkejte na vyzvání zdravotní sestry.“ Samota ho opět přemůže. Stojí. Na displeji najde číslo Terezy. Prsty se ho ale zastaví, protože miluje a s tím také nedokáže nic udělat. Neví co říct.
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže se jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem.
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně tak do klávesnice ťuká na druhé straně doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslava to sere. Přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorské prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má asi klidně působit na pacienty. „Tak povídejte, co vás k nám přivádí?“
„Něco se mi udělalo na penisu, včera jsem byl s jednou holkou, teda ne úplně jenom trochu, ale ráno se mi tu udělal.“
„Lehněte si na lehátko, je to vaše stálá partnerka?“ doktor začne opět ťukat do klávesnice.
„Není,“ sápe se Jaroslav na lehátko za doktorovými zády.
„Znáte se?“
„Jo,“ zlomí se hlas v Jaroslavovi, „jednu noc.“
„Použil jste prezervativ?“
„Ne.“
„Má vaše milenka jiného sexuálního partnera?“ pleskne navlíknutá rukavice o zápěstí.
„Ne…, nevím,“ rezignovaně se posadí Jaroslav.
„Máte vy poměr s jinou partnerkou,“ doktor povytáhne obočí.
„Ne.“
„Hm, dobrá, rozepněte si kalhoty a lehněte si.“
Bledý leží s odhaleným přirozením. Doktor Jaroslava pozoruje zkoumavě. Jaroslav Doktora pozoruje vystrašeně. Mařeně je to všechno jedno a ťuká si nezaujatě do klávesnice.
„Hmm, hmm,“ doktor s kamennou tváří se zamýšlí, „myslíte tohle?“ poukáže na červený pupínek doktor bílým prstem.
„Ano.“
„No,“ doktorův profesionální výraz zjih „Maruško, pojďte se na to podívat, co si o tom myslíte?“ Jaroslav, který doteď Terezu přes to všechno až nepochopitelně stále miloval, začne dívku ze včerejší noci proklínat.
Mařena se navalí nad lehátko a ušklíbne se. „Myslím, že by se mladý pán neměl holit proti srsti.“
„Tak vidíte pane K, nic vážného to nebude, vaše diagnóza je zarostlý chlup,“ zvolá doktor, „párkrát si to osprchujte studenou vodou a do týdne to zmizí.“
„Jaroslave, co tam tak dlouho děláš?“
„Ještě chvilku, mami,“ stojí patnáctiletý puberťák nad záchodovou mísou s rozepnutým poklopcem. Třesou se mu nohy, vystrašeně hledí na své přirození.
„Pupínek, červený pupínek, kurva.“ Přesně takový, jaký probírali na hodině biologie o pohlavních chorobách. Jaroslav nechce věřit svým očím a raději je zavře. Cítí vůni Terezy, její ruku, která ho vede tam, kam si zamane. O takové noci snil všech 15 let, každý den. Jaroslav se měl stát milovníkem. Jestli jedné ženy nebo tisíce? To už dnes není důležité.
„Poprvé mi ho vyhoní holka a já dostanu aids,“ zakloní hlavu, otevře oči. Zrak těžce klesá zpátky k otevřenému poklopci. Je tam. Volná ruka se zvýšenou opatrností vytáhne mobil. Fotí, googluje, měří, analyzuje svůj zdravotní stav.
Příznaky neurčité pohlavní choroby se prohlubují. Situace je vážná. Jaroslav, dnes již jako čerstvý muž, včera ještě chlapcem, pochopil, co musí udělat. Volá na venerologii.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní... nechráněná nepříjemnost a teď se mi… zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ J
aroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu ochránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe vezme břímě odpovědnosti. Zmocní se ho samota.
Nikdo nerad čeká o samotě. Cesta autobusem trvala věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad sedí s pohlavní chorobou a nerad s ní čeká. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše se sebou smlouvá.
„Nenechám se vláčet nepřízní osudu.“
Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, kterou pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom.
Jaroslav se nadechne.
Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Snad únava okohybných svalů vyhlížející zásah shůry, snad zbloudilá vzpomínka na „Miluji tě“ dívky přinutí mladíka klesnout pohledem.
„Prosím neklepat.“
Z utrápené tváře se vyhladí poslední vrásky vzdoru.
„Vyčkejte na vyzvání zdravotní sestry.“
Samota ho přemůže. Stojí. Na displeji najde číslo Terezy. Prsty se ho ale zastaví, protože miluje a je v tom sám.
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si Jaroslav.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně tak do klávesnice ťuká v druhém rohu doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslava to sere. Přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorské prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má asi klidně působit na pacienty. „Tak povídejte, co vás k nám přivádí?“
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže se jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem.
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně ťuká do klávesnice doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslav se nasere a přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorovi prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má údajně pacienty uklidnit. „Tak povídejte, co vás přivádí?“
„Něco se mi udělalo, včera jsem byl s jednou holkou, teda ne úplně jenom trochu, ale ráno se mi tu udělal.“
„Lehněte si na lehátko, je to vaše stálá partnerka?“ pokyne doktor a začne opět ťukat do klávesnice.
„Není,“ sápe se Jaroslav na lehátko za doktorovými zády.
„Znáte se?“
„Jo,“ zlomí se hlas v Jaroslavovi, „jednu noc.“
„Použil jste prezervativ?“
„Ne.“
„Má vaše milenka jiného sexuálního partnera?“ pleskne navlíknutá rukavice o zápěstí.
„Ne…, nevím,“ rezignovaně se posadí Jaroslav.
„Máte vy poměr s jinou partnerkou,“ doktor povytáhne obočí.
„Ne.“
„Hm, dobrá, rozepněte si kalhoty a lehněte si.“
Bledý leží s odhaleným přirozením. Doktor Jaroslava pozoruje zkoumavě. Jaroslav Doktora pozoruje vystrašeně. Mařeně je to všechno jedno a nezaujatě ťuká do klávesnice.
„Hmm, hmm,“ doktor s kamennou tváří se zamýšlí, „myslíte tohle?“ poukáže doktor bílým prstem na červený pupínek.
„Ano.“
„No,“ doktorův profesionální výraz zjihne „Maruško, pojďte se na něco podívat?“ Jaroslav dívku včerejší noci proklíná.
Mařena se dovalí k lehátku, „Doktore?“ navalí se nad Jaroslavovo přirození a zahledí se k bílému prstu.
„Co si o tom myslíte?“
Mařena se ušklíbne. „Myslím, že by se mladý pán neměl holit proti srsti.“
„Tak vidíte pane K, nic vážného to nebude, diagnóza zní: zarostlý chlup,“ pronese doktor, „párkrát si to osprchujte studenou vodou. Do týdne to zmizí.“
Původní verze:
„Jaroslave, co tam tak dlouho děláš?“
„Ještě chvilku, mami,“ stojí patnáctiletý puberťák nad záchodovou mísou s rozepnutým poklopcem. Třesou se mu nohy, vystrašeně hledí na své přirození.
„Pupínek, červený pupínek, kurva.“ Přesně takový, jaký probírali na hodině biologie o pohlavních chorobách. Jaroslav nechce věřit svým očím a raději je zavře. Cítí vůni Terezy a její ruku, která ho vede nocí, kam si sama zamane. O takové noci snil všech 15 let, každý den. Jaroslav se měl stát milovníkem. Jestli jedné ženy nebo tisíce? To dnes není důležité.
„Poprvé mi ho vyhoní holka a já dostanu aids,“ zakloní hlavu, otevře oči. Zrak těžce klesá zpátky k otevřenému poklopci. Je tam. Volná ruka se zvýšenou opatrností vytáhne mobil. Fotí, googluje, měří, analyzuje svůj zdravotní stav. Příznaky neurčité pohlavní choroby se prohlubují. Situace je vážná. Jaroslav, dnes již čerstvým mužem, včera ještě chlapcem, pochopil, co musí udělat. Volá venerologii.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní, nechráněná nepříjemnost a teď se mi…, zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ Jaroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu před sebou chránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe vezme břímě odpovědnosti. Zmocní se ho samota.
Nikdo nerad čeká o samotě. Cesta autobusem trvá věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad sedí s pohlavní chorobou a nerad s ní čeká. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše se sebou smlouvá. „Nenechám se vláčet nepřízní osudu.“ Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, tu pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom. Jaroslav se nadechne. Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Snad únava okohybných svalů po celodenním vyhlížení zásahu z hůry, snad zbloudilá vzpomínka na „Miluji tě“ dívky přinutí mladíka klesnout pohledem. „Prosím neklepat.“ Z utrápené tváře se vyhladí poslední vrásky vzdoru. „Vyčkejte na vyzvání zdravotní sestry.“ Samota ho opět přemůže. Stojí. Na displeji najde číslo Terezy. Prsty se ho ale zastaví, protože miluje a s tím také nedokáže nic udělat. Neví co říct.
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže se jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem.
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně tak do klávesnice ťuká na druhé straně doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslava to sere. Přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorské prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má asi klidně působit na pacienty. „Tak povídejte, co vás k nám přivádí?“
„Něco se mi udělalo na penisu, včera jsem byl s jednou holkou, teda ne úplně jenom trochu, ale ráno se mi tu udělal.“
„Lehněte si na lehátko, je to vaše stálá partnerka?“ doktor začne opět ťukat do klávesnice.
„Není,“ sápe se Jaroslav na lehátko za doktorovými zády.
„Znáte se?“
„Jo,“ zlomí se hlas v Jaroslavovi, „jednu noc.“
„Použil jste prezervativ?“
„Ne.“
„Má vaše milenka jiného sexuálního partnera?“ pleskne navlíknutá rukavice o zápěstí.
„Ne…, nevím,“ rezignovaně se posadí Jaroslav.
„Máte vy poměr s jinou partnerkou,“ doktor povytáhne obočí.
„Ne.“
„Hm, dobrá, rozepněte si kalhoty a lehněte si.“
Bledý leží s odhaleným přirozením. Doktor Jaroslava pozoruje zkoumavě. Jaroslav Doktora pozoruje vystrašeně. Mařeně je to všechno jedno a ťuká si nezaujatě do klávesnice.
„Hmm, hmm,“ doktor s kamennou tváří se zamýšlí, „myslíte tohle?“ poukáže na červený pupínek doktor bílým prstem.
„Ano.“
„No,“ doktorův profesionální výraz zjih „Maruško, pojďte se na to podívat, co si o tom myslíte?“ Jaroslav, který doteď Terezu přes to všechno až nepochopitelně stále miloval, začne dívku ze včerejší noci proklínat.
Mařena se navalí nad lehátko a ušklíbne se. „Myslím, že by se mladý pán neměl holit proti srsti.“
„Tak vidíte pane K, nic vážného to nebude, vaše diagnóza je zarostlý chlup,“ zvolá doktor, „párkrát si to osprchujte studenou vodou a do týdne to zmizí.“
„Jaroslave, co tam tak dlouho děláš?“
„Ještě chvilku, mami,“ stojí patnáctiletý puberťák nad záchodovou mísou s rozepnutým poklopcem. Třesou se mu nohy, vystrašeně hledí na své přirození.
„Pupínek, červený pupínek, kurva.“ Přesně takový, jaký probírali na hodině biologie o pohlavních chorobách. Jaroslav nechce věřit svým očím a raději je zavře. Cítí vůni Terezy, její ruku, která ho vede tam, kam si zamane. O takové noci snil všech 15 let, každý den. Jaroslav se měl stát milovníkem. Jestli jedné ženy nebo tisíce? To už dnes není důležité.
„Poprvé mi ho vyhoní holka a já dostanu aids,“ zakloní hlavu, otevře oči. Zrak těžce klesá zpátky k otevřenému poklopci. Je tam. Volná ruka se zvýšenou opatrností vytáhne mobil. Fotí, googluje, měří, analyzuje svůj zdravotní stav.
Příznaky neurčité pohlavní choroby se prohlubují. Situace je vážná. Jaroslav, dnes již jako čerstvý muž, včera ještě chlapcem, pochopil, co musí udělat. Volá na venerologii.
„Dobrý den, stala se mi nepříjemná pohlavní... nechráněná nepříjemnost a teď se mi… zčervenal mi, mám důvodné obavy. Ano kdykoliv, klidně dnes, Ano, budu tam.“ J
aroslav vydechne a celý jeho život se zhroutí na prkýnko záchodové mísy.
Musí rodinu ochránit. Máma se nesmí vyplašit. Otec se nesmí nasrat. Jaroslav na sebe vezme břímě odpovědnosti. Zmocní se ho samota.
Nikdo nerad čeká o samotě. Cesta autobusem trvala věčnost stejně tak jako pomyšlení na čas trávený v čekárně. Jaroslav nerad sedí s pohlavní chorobou a nerad s ní čeká. Nervózně přešlapuje v prázdné chodbě a tiše se sebou smlouvá.
„Nenechám se vláčet nepřízní osudu.“
Vykročí, postaví se ke dveřím ordinace čelem, sevře svůj osud v pěst, kterou pozvedne a… „Dermatovenerologie,“ zatikají oči po slabikách jazykolamu jako splašený metronom.
Jaroslav se nadechne.
Jenže Jaroslav je mužem pouhý den. Snad únava okohybných svalů vyhlížející zásah shůry, snad zbloudilá vzpomínka na „Miluji tě“ dívky přinutí mladíka klesnout pohledem.
„Prosím neklepat.“
Z utrápené tváře se vyhladí poslední vrásky vzdoru.
„Vyčkejte na vyzvání zdravotní sestry.“
Samota ho přemůže. Stojí. Na displeji najde číslo Terezy. Prsty se ho ale zastaví, protože miluje a je v tom sám.
V tu chvíli vyjde mohutná sestřička. Nemůže jmenovat jinak než Mařena, pomyslí si Jaroslav.
„Prosim.“
Jaroslav začne vysvětlovat svůj příběh.
„Kartičku pojištěnce,“ utne příběh Mařena, jako kdyby zrovna kroutila králíkovi krkem
„Tak pojďte,“ uvede Jaroslava do ordinace a odebere se do ústraní svého stolu. Ťuká do klávesnice. Stejně tak do klávesnice ťuká v druhém rohu doktor. Jaroslav ťuká nervózně botou do podlahy. Všichni ťukají. Jaroslava to sere. Přestane ťukat. Náhlé vychýlení rytmu donutí doktorské prsty se zastavit.
„Mladý pane, posaďte se,“ přílišná vřelost v jeho hlase má asi klidně působit na pacienty. „Tak povídejte, co vás k nám přivádí?“
